V neděli 13. dubna 2008 zemřel Ing. Jaroslav Pauer.
České paralympijské prostředí tak ztrácí jednu z nejvýraznějších postav formování organizovaného sportu zdravotně handicapovaných v bývalém Československu a poté v České republice, sportovce, trenéra, organizátora, funkcionáře a neúnavného propagátora sportu handicapovaných doma i v zahraničí.
Jarda zemřel ve věku nedožitých 69 let po dlouhém boji s nemocí, která byla nakonec vytrvalejší. Svůj poslední závod tak Jarda prohrál, ale sportovci a kamarádi na něj budou vzpomínat jako na neúnavného organizátora soustředění, závodů a turnajů, a iniciátora různých tréninkových metod, forem a pomůcek, kterými se snažil zpřístupnit handicapovaným sport a zlepšit podmínky, aby se mohli srovnávat se zahraniční konkurencí, ale i s nepostiženými.
Sám Jarda žil téměř na den přesně 50 let s nadkolenní amputací. Sportu se intenzívně věnoval od dětství v rodné Úpici na Trutnovsku a Náchodsku, kdy to byly především atletika a lyžování, a nepřestal ani po úraze v prvním ročníku studia ČVUT v Praze (1958). K lyžování se mj. vrátil ještě v témže roce, kdy přišel o nohu.
V průkopnických dobách československého paralympismu, v letech 1963 – 1982, absolvoval desítky zahraničních startů na oficiálních mistrovských soutěžích ve sjezdovém i běžeckém lyžování, v curlingu, ve volejbale, atletice, stolním tenisu a plavání. Startoval mj. na II. zimních paralympijských hrách v norském Geilo (1980).
Byl prvním, kdo do ČSSR dovezl sjezdařům stabilizátory.
V uvedených sportech získal během své bohaté kariéry (1964 – 1984) na 120 titulů mistra Československa. A dodnes drží některé české rekordy v atletice své kategorie F42.
V roce 1964 založil a do své smrti také řídil nejstarší oddíl tělesně postižených sportovců v Československu a v ČR.
Jarda byl povoláním architekt; od roku 1965, tedy od samého počátku budování Pražského metra, 31 let pracoval jako vedoucí architekt stanic metra.
Po roce 1996 pracoval pro marketing Českého paralympijského výboru a podílel se na vedení sportovních organizací tělesně postižených.
Jak sám nedávno uvedl ve svém životopise: „Nesplnila se mi tužba mládí, stát se olympijským vítězem, skrze úraz, a poté, skrze věk, paralympijským vítězem“. Určitě ale bude Jarda spokojen, když si svůj celoživotní sen splní prostřednictvím mladé generace paralympioniků, kterým tak ochotně radil, pomáhal a vyšlapával cestu.
dD
