2.den
– den ve znamení dopingové kontroly Arnošta
Druhý den ráno jsme se pořádně vyspali, dali parádní snídani, včetně hromady ovoce a mikrobusem, který je jenom pro nás (má vepředu českou vlajku) dorazili na venkovní závodní bazén. Ten sousedí přímo s fotbalovým stadionem Maracana a je krásný. Voda v něm je sice na nás, a nejenom na nás, trochu teplá – kolem 30°, což není pro závod právě ideální, ale snad se to po protestech výprav dá do pořádku. Když ne, tak budou všichni plavci malinko naštvaní…ale co se dá dělat…
Plánovaný výlet se blížil, takže jsme byli v dobré náladě. Odpoledne se všechno zaseklo…Kačenka a Běla sice odjely na turisticky známou sochu Ježíše, ale Arnošt byl před odjezdem přepaden v pokoji dopingovou komisařkou…jelikož vůbec nevěděl co se děje, přepadl i s ní mě a vyjeli jsme do 14. patra na odevzdání vzorku. Bezelstně se mě navíc ptal jestli vůbec má jít s námi…
Nejdřív se nedělo nic, pak pití, pití…pokus, opět nic…pití, nervy, hysterie, pití, slzy…to se opakovalo víc než tři hodiny….vše dobře dopadlo, vzorek nakonec opustil Arnoštův močový měchýř a byl bezpečně umístěn v pevně uzavřených nádobkách. Snad na tom bude s nervy na samotných závodech lépe.
Holky se vrátily v pořádku, spokojené, vysmáté…a já mám Ježíše jako suvenýr na klíčích.
3.den
Ráno jsme si museli malinko přivstat, náš trénink byl od 8.30 a doporučený odjezd na bazén je 90 minut před začátkem. Zkoušíme dopravu, abychom se vyhnuli problémům v čase samotných závodů, v centru je docela zácpa. Vůbec městský provoz je tady kapitola sama o sobě. Řidiči jezdí na všechny barvy, troubí a někdy není jasné, po jaké straně silnice se vůbec jezdí.
Rio je ale úžasné město….moc se nám tu líbí. Voda v závodním bazéně vystoupila od včerejška opět o něco nahoru a začíná být infarktózní… Minimálně jsou všichni parádně rudí a hledají studenou vodu. Holkám ji liji z přistavených ledniček rovnou na hlavy a zátylek.
…komentář Kačenky po doplavaném sprintu : „ mám před smrtí poslední dvě minuty, tak si dobře rozmysli jak je využiješ….“
Odpoledne jsme zvolili odpočinek a lehké vyplavání v hotelu. Dnes bylo sice teplo, ale sluníčko nepálilo, malinko příjemně foukalo a tak se tým po vyplavání válel u bazénu, holky v dvoudílných plavkách. Musela jsem je dát na starost jedinému chlapovi výpravy Arnoštovi, protože Němci a Švědové kouleli očima a já jsem odjela na technický mítink (jak se někdo přiblíží míň než 5m, okamžitě volat….).
Mítink proběhl profesionálně, byl maximálně připraven a zazněly na něm všechny podstatné informace, včetně upozornění, že bude opravdu teplo a nebude přistavěna žádná krytá tribuna pro vozíčkáře…. Zajímavá informace, ale u bazénu je prostor pro týmy obehnaný větráky, kde je k dispozici studené pití a čerstvé ovoce, tak to snad přežijeme… Proběhla také prezentace paralympijských sportovišť roku 2016.
Naše malá skupinka si to tady celkem užívá, jsme v pohodě, plavci plavou rychle, obrátky cvičíme poctivě a těšíme se na závody. Kačenku jako nejmladší jsme nominovali na zahajovací ceremoniál, který je zítra odpoledne před prvním finálovým blokem, kterého se ještě neúčastníme, pojedeme ji jenom u nesení vlajky podpořit a nasát na chvilku závodní atmosféru.
Vyřešili jsme také několik malých problémů, jako např. uvíznutí holek ve výtahu a mytí Běly, která se ve svém pokoji nevejde vozíkem do dveří koupelny – všechny výpravy mají tento problém, ale nejde s tím nic udělat… V mém pokoji se do dveří vejde silou vůle a svých bicepsů, takže se chodí do sedmého patra každý večer koupat… Ona nám holka začínala být trochu uleželá…..
Z Ria Vás všechny zdravíme.
28.11.2009 Rio de Janeiro
23:00h, venku kolem 28°C
Věnseková Andrea
