1. Roberte, úvodem se zeptám na to, co zajímá snad úplně všechny, kteří sledují cyklistické a sportovní přenosy – jak dokážeš ukomentovat 5- ti hodinový přímý přenos? Jaká příprava tomu předchází?
„Zjednodušeně by se řeklo – co hodina přenosu, to hodina přípravy. Ono je totiž potřeba být připraven na všechno: třeba na to, že je mlha a nelétají přenosové helikoptéry, které zprostředkovávají přenos signálu. To neznamená konec přenosu, a pak to může být peklo. Nezapomenu na to, jak jsem v roce 2001 komentoval poslední závod Světového poháru Giro di Lombardia (tenkrát prvně vyhrál Di Luca) a vysílali jsme hodinu a půl mlhy a jen posledních 5-7 km živě. A kvůli tomu bylo potřeba udržet lidi u obrazovky. Což se podařilo a vlastně se příprava vyplatila. Ale já bych to nedémonizoval: každá práce by se měla dělat poctivě. Ta komentátorská se od většiny lidských činností liší tím, že se pod ní podepisujete obličejem, hlasem. Nejsme anonymní…“
2. Kolo pro život slaví letos 10 let od svého vzniku. Jak tento projekt vznikl?
„Když to řeknu zkráceně, bylo to pokračování linie, která vznikla zrozením týmu ČS MTB a pokračovala Pražskými schody, které se jezdí od roku 1994. Tenkrát jsme si s Romanem Čermákem a Michalem Pickem říkali, že jestli mají být horská kola populární, musí přijít za lidmi. A ne aby lidé jezdili, jako diváci, někam do lesů, vod a strání. A Kolo pro život mělo podobný rys vzniku: viděli jsme v té první vlně euforie jezdit spousty lidí na horských kolech, ale bez cíle. Nechyběla jim chuť jezdit, ale neměli žádný konkretní cíl na využití volného času. Roman se pak setkal se svým spolužákem z fakulty Tomášem Přibylem (dnes nadšeným bikerem a tak trochu i dobrodruhem), který vedl sekretariát generálního ředitele ČS. Česká spořitelna tehdy hledala v oblasti marketingu něco, co by oslovilo mladé lidi.Ten s tím návrhem zamířil na ta správná místa. Tak to celé vzniklo: a ten název tehdy vyplynul z tehdejšího sloganu: Česká spořitelna – banka pro život. Tak vzniklo Kolo pro život, na jehož startech už bylo hodně přes 100 000 lidí.“
3. Jaký je Tvůj názor na myšlenku, zařadit kategorii handicapovaných do seriálu závodů Kolo pro život pod názvem Pojeď s námi – Kolo pro život?
„První handicapovaný sportovec, který se ho zúčastnil, byl na Pražské 50 Jirka Ježek. Pravda, málem se nám tam utopil v brodu u Okoře, ale těm ostatním dokázal, že to jde. Dneska je to „náš obr“ Tomáš Pouch a objevují se další, například závody tandemů nevidomých, dneska s Jirkou Chybou jako s vodičem jezdí Marek Moflar a chtějí na paralympiádu. A před pár dny se na startu v Jistebnici objevil další handicapovaný, Pavel Tvrdík, který má amputovanou nohu nad kolem. Byl to jeho první závod a byl z toho nadšený. My taky, takže tím je řečeno všechno…“
4. Robert Bakalář to není pouze veřejnosti známý „hlas“. Osobně se účastníš celé řada závodů, které moderuješ. Který závod ze seriálu Kolo pro život máš nejraději a který by si čtenářům doporučil?
„Měli bychom mluvit spíš v minulém čase: dneska celý seriál moderuje Tomáš Hauptvogel, reportér a moderátor z Novy. Mně takřka zcela časově pohlcuje moderování na Eurosportu. A já o závodech (a hlavně o lidech, kteří nabízejí neuvěřitelné životní příhody), píšu v časopise Kolo pro život. Ale ono je těžké vytypovat jeden závod z mnoha: každý je zajímavý, každý je krásný, byť jinak. Některé jsou rovinatější, jiné techničtější…Ale co hlavně: dneska je těch 15 závodů po celé republice, ve všech krajích. A tak si každý může vybrat podle svého gusta.“
5. Jsi pořadatelem ještě jednoho závodu, který u nás nemá obdobu: prestižního závodu Pražské schody, který je doslova cyklistickým svátkem s řadou hvězd naší i světové cyklistiky – závod absolvovali např. mistři světa: Julien Absolon, Miguel Martinez, Christop Souser, ale i náš Jaroslav Kulhavý či Jiří Ježek. A právě handicapovaní cyklisté v tomto závodě našli své místo, v loňském roce jste po schodech symbolicky poslali do Pekingu na paralympiádu Jirku Ježka s Tomášem Kvasničkou, letos se k Jirkovi přidal i tandem s nevidomým cyklistou Markem Moflarem a pilotem Jirkou Chybou. Jaký je Tvůj pohled na současnou světovou cyklistiku handicapovaných?
„Když se podívám na to, co třeba už léta předvádí Jirka Ježek, tak by se chtělo říci, že ti zdraví „obounozí či obourucí a s oběma zdravýma očima“ se mají od handicapovaných co učit. V takových případech postižení je potřeba k jakémukoliv sportu – a samozřejmě i cyklistice – daleko víc vůle a morálky.“
