Téma: Světový rekord Jiřího Ježka ve stíhacím závodě na 4 km, 4:40:899…
Hranice lidských možností, nebo jen přirozený vývoj?
V minulé tréninkové poradně jsem slíbil, že se budeme podrobně zabývat kontroverzními zásadami tréninkového procesu F.Conconiho. Tuto tréninkovou poradnu, ale ještě odložíme na další díl, protože máme aktuální téma, které ovšem vůbec nevypadává z kontextu zásad Francesca Conconiho: světový rekord Jiřího Ježka na nedávném MS v Manchesteru a s tím celou řadu souvisejících otázek: Jak je vůbec možné takový čas zajet, Jak vypadá trénink a příprava na světový rekord, Jaké jsou hranice lidských možností handicapovaných sportovců?
Světový rekord Jirky v žádném případě není náhodnou záležitostí. Šlo o předem plánovaný proces, Jirka moc chtěl stíhačku v Manchesteru vyhrát a bylo nám jasné, že pokud má být tréninkové úsilí zúročeno, bude muset absolvovat čas na hranici světového rekordu.
Jirka v Manchesteru zlepšil svůj nejlepší čas a zároveň paralympijský rekord o téměř 5 sekund. Je něco takového v současné době, kdy se světové časy mění v řádech tisícin sekundy vůbec možné?
Je. Původně jsme plánovali útok na světový rekord už na jaře při Světovém poháru v Manchesteru. Tehdy to ale ještě nešlo, Jirka měl za sebou velice nepříjemné onemocnění, závod absolvoval s nezhojeným zlomeným žebrem a byl pohmožděný po srážce s autem. Přesto i v tomto stavu jel čas prakticky totožný s výkonem z Pekingu.
Podzimní MS v Manchesteru nebylo poznamenáno žádnou nepříjemností. Trénink probíhal naprosto strojově a byl koncipován tak, aby Jirka jel čas na hranici 4:43:00. Navíc jsme počítali i s následným finálovým závodem, kdy bylo potřeba zajet čas více méně totožný, který by zajistil zlatou medaili. Trénink tedy byl postavený tak, aby Jirka v jednom dni 2x po sobě překonal světový rekord…
Specializovaný trénink na úspěch ve stíhacím závodě jsme započali zhruba rok před paralympiádou v Pekingu. Nynější podoba tréninku je oproti původní celkové koncepci rozdílná v tom, že aktuální trénink Jirky je mnohem rychlejší a tvrdší, což ale plyne z jeho současných možností. Jirka má nyní mnohem větší sílu i silovou vytrvalost. Například jezdí převod, který svou náročností vůbec nemá v cyklistice handicapovaných obdoby.
Čas 4:40:899 tedy vypovídá, jak v praxi vypadá výsledek maximální koncentrace, soustředěného úsilí, vysoce specializovaného tréninku a především lidské vůle. Jirka pro úspěch na MS udělal opravdu maximum. Mimo tréninky na dráze a silnici zařadil do svého tréninkového plánu i speciální trénink v posilovně, což je velice zřetelně vidět na práci rukou zejména při startu.
Mám ve své tréninkové skupině cyklisty, kteří jsou vysoce talentovaní, mají předpoklady pro vrcholovou cyklistiku na světové úrovni a prakticky všichni jsou ověnčeni medailemi a úspěchy z vrcholných světových soutěží. Každý z nich pak má své cyklistické přednosti a slabiny a každý je jiný. Ale asi nikdo nedokáže dát do tréninku takovou zarputilost a sebeobětování, jako Jirka a můj osobní názor je, že čas 4:40:899 je především výsledkem těchto mimořádných vlastností.
Je to opravdu až něco úžasného a pokud byste měli možnost vidět některý z tréninků na dráze před MS, jistě byste se mnou souhlasili.
Ptáte-li se, jestli současný rekord představuje Jirkovo maximum, domnívám se že ne. Je schopný dostat čas hluboko pod 4:40:00. Ale bude za tím opět hodně práce, litrů potu i desítek hodin strávených v posilovně a především na motolské dráze, která sice nemá parametry ani základní zázemí světových velodromů, nicméně nedáme na ni dopustit a je dokladem toho, že k vrcholným výkonům se lze připravit i ve skromných a stísněných podmínkách.
Viktor Zapletal
