I když jsem londýnskou paralympiádu sledoval jen zpovzdálí na internetu a v televizi, dovoluji si ohlédnout se na londýnské soutěže právě s tímto odstupem.
My doma jsme byli díky našim tzv. veřejnoprávním médiím odsouzeni ke sledování nočních televizních záznamů s nepříliš zdařilým průvodním slovem komentátorů, o kterých jsem do té doby v životě neslyšel. Naštěstí díky možnosti sledování online přenosů na webu Mezinárodního paralympijského výboru jsme to měli my co ovládáme angličtinu jednodušší, přesnější a rychlejší. To, co letos provedla Česká televize, ale nemá od r. 1992 obdoby. Ty tam jsou časy super přenosů a denních summary z Barcelony 1992, na které vzpomínají jen pamětníci. Trend bulváru a finanční diktát pronikl nyní i do ČT a tak přenosy z paralympijského Londýna mohli sledovat jen největší vytrvalci a nespavci. Je vidět, že zřejmě ani ČPV nemá ty správné páky (tj. peníze?), aby ČT umístila takovou světovou událost jednou za čtyři roky v normálním čase na svůj sportovní kanál a místo toho dala přednost jiným sportům, které asi mají ty správné sponzory. Takto bohužel do povědomí veřejnosti špičkový sport handicapovaných nepronikne a tím ani sponzoři o něm nebudou vědět a tudíž jej podporovat.
Tato londýnská paralympiáda znovu ukázala, že hlavní roli nehraje jen intenzivní fyzická a psychická příprava, osobnost sportovce, ale zejména jeho finanční zázemí a případně možnost výběru ze superkvality týmu připravovaných sportovců. Je vidět, že tradičním zemím, které dříve sbíraly nejvíc medailí na paralympiádách (USA, Německo, Švédsko, Polsko, Rusko….) vlak již ujíždí. Tak jako ve sportu nepostižených, tak i u handicapovaných drtili čínští reprezentanti, jejichž jedinou profesí je sportovat a přinášet výsledky a rekordy, své soupeře. Čínský zisk 231 medailí/z toho 95 zlatých, před Ruskem 102/36 a Velkou Británií 120/34 je velmi výmluvný. USA se musely spokojit je s 98 medailemi s 31 zlatými, kdy je v počtu paralympijských vítězů předčily i Ukrajina a Austrálie. Toto srovnání trochu pokulhává, protože podle mého názoru je nutno podívat se, o který tým se jedná – zda je to tým se 100% státní podporou a nebo „normální tým“, kde jeho manažeři celé předparalympijské období honí peníze po sponzorech. Navíc je nutno vždy podělit počet medailí počtem sportovců národní výpravy, kde i přes „menší zisk“ medailí našeho týmu 1-6-4 např. oproti Slovensku 2-1-3 nebo Turecku 1-5-4 nebo Jižní Koreje 9-9-9 náš tým velmi dobře obstál. Nesplnil sice očekávání některých činovníků nebo fandů, ale je také nutno vidět do zákulisí, kde neočekávané spojování skupin postižení, technické problémy i někdy špatný los připravily naše handicapované sportovce o další kovy. To již ale vyhodnotí lépe ti, kteří tvořili doprovod našich úspěšných handicapovaných sportovců.
Už se těším na českou knižní publikaci o londýnské paralympiádě 2012, kde snad oproti oficielní knize nakladatelství Olympia o XI. Letní paralympiádě v Sydney 2000, nebude tentokrát vynechána jakákoliv zmínka o tom, že v r. 1980 byla také paralympiáda, která navíc byla historicky první s účastí čs. reprezentantů na paralympiádě se všemi skupinami tělesného a zrakového postižení. Nebyla v Moskvě, ale v holandském Arnhemu, ale autoři pod patronací ČPV tuto paralympiádu vymazali z historie stejně jako bolševici kdysi nepohodlného Slánského z fotografie.
Roman Gronský
