Řada komentářů se vrací k paralympijským hrám v Londýně a přirovnává medailovou nadílku České výpravy k paralympiádám v Pekingu, Aténám a Sydney.
Ano, Česká republika získala v Londýně nejmenší počet paralympijských medailí v historii posledních paralympiád. Ovšem z našeho pohledu jde o medaile nejcennější a docela rádi budeme v této souvislosti oponovat kritikům, kteří považují londýnský úspěch za nedostatečný.
11 medailí z Londýna považujeme za objektivní počet cenných kovů vzhledem k aktuálním možnostem naší země a stavu českého sportu handicapovaných a jsme přesvědčeni, že v budoucnosti (vztaženo na letní paralympiády) se Česká republika bude pohybovat na počtech podobných či spíše ještě nižších.
Důvodů proč tomu tak je, je hned několik. Mezi ty hlavní patří celosvětová profesionalizace sportu handicapovaných. Pokud budeme chtít vytvořit talentovaným sportovcům podmínky pro přípravu, musíme jim vytvořit systém komplexního zabezpečení, který mají přední sportovci bez handicapu. To je záležitost především finanční a velmi nákladná. Zabezpečit jednoho sportovce neznamená pouze dát mu jakýsi plat, jak se mylně domnívají někteří čeští funkcionáři sportu handicapovaných. Jde o celkové zabezpečení realizačních týmů, včetně odpovídajícího know-how, tedy vysoce odborné práce trenérské a manažerské. Za příklad by asi nejlépe posloužila Velká Británie či USA, země které již několik let využívají své odborníky na daný sport bez rozdílu zda jde o sportovce handicapovaného či sportovce bez handicapu.
Pokud jde o konkrétní problematiku naší země a zájem posunout se dál, jsme přesvědčeni, že je nevyhnutelná spolupráce s fungujícím a úspěšným Českým olympijským výborem. Ten v Londýně dokázal, jak profesionálně může fungovat odborný sportovní servis, marketing, medializace. Zajištění České výpravy paralympijské vůči této organizaci je asi zbytečné více rozpitvávat. Proč tedy nepožádat úspěšnou organizaci o pomoc? Pokud nám opravdu jde o to nejlepší pro naše sportovce, měli bychom politickou aktivitu paralympijského managementu, směřovat právě tímto směrem. Ostatně, po této spolupráci volají trenéři i závodníci, což není žádné tajemství.
Mnohé kategorie sportu handicapovaných se sloučily, svět už dávno nerozlišuje, v celé řadě sportů, charakter postižení. Není české dělení svazů „dle postižení“ spíše brzdou, výhodnou tak maximálně pro některé svazy díky nelogickému přerozdělení státních financí? Nestačilo by nám jednoduché, ale maximálně odborné zabezpečení reprezentačních týmů než mnohosvazové doprovody, které k sobě během soutěží, pro léta budovanou rivalitu a nestálé války, jen obtížně hledají cestu?
ČATHS je svazem, který v největším rozsahu zabezpečuje letní i zimní paralympijské hry. Na paralympijské hry v Londýně vyslala ČATHS majoritní počet sportovců a z jedenácti medailí má podíl na 6 cenných kovech. Neuvěřitelný úspěch a respekt ke sportovcům, trenérům a funkcionářům ČATHS, kteří se dokázali povznést nad neustálé, mezisvazové války, které ničí a negativně ovlivňují každodenní práci a ve zcela amatérských podmínkách se dokázali připravit na Londýn.
Nejbližší měsíce budou klíčové pro další nastavení sportu handicapovaných jako celku. Zničit cokoliv funkčního je velmi jednoduché a v naší zemi se díky dlouholetému sporu ve sportu handicapovaných už zničilo víc než dost. Hovořme otevřeně o této věci, využijme v maximální míře osvědčené a funkční modely, fungující týmy.
Máme velkou odpovědnost vůči sportovcům, kteří se připravují na zimní paralympijské hry v Soči.
