Profesionální cyklistický kolotoč odstartoval minulý týden další závodní sezónu. V Austrálii a v Argentině se jely první silniční etapového závody. A evropští jezdci, kteří nejsou zrovna na startu, většinou „uprchli“ před mrazivým počasím někam do tepla za přípravou. Mallorka, Španělsko či Kanárské ostrovy jsou každoročně ideální destinací pro cyklististický trénink v tomto období.
Jeden z nejlepších paralympijských cyklistů světa, Jirka Ježek, tráví pravidelně přelom roku až v daleké Austrálii. O víkendu se z letošního pobytu u protinožců vrátil, a tak s ním přinášíme krátký rozhovor.
Jirko, proč zrovna Austrálie?
Já vím, že se to asi zdá zbytečně daleko, ale je to pro mě tak důležitá část přípravy, že jsem opravdu strašně šťastný, že si tenhle luxus mohu dovolit. Už osm let tam trávím každoročně čast zimy. Původně jsem tam jezdil na pozvání na závody, ale po jejich zrušení tam jezdím dál, i když „pouze“ za tréninkem.
V čem je Austrálie pro tebe tak důležitá?
Těch důvodů je víc. Za prvé samozřejmě jistota počasí. Za druhé ideální podmínky pro přípravu, jak co se týče silnic a výběru profilu tratí, tak i množství kvalitních závodníků pro společné tréninky. A za třetí asi to nejdůležitější – naprostá pohoda, pozitivní životní styl a naši přátelé. I když je pro mě ten měsíc strašně fyzicky náročný kvůli tréninku, psychicky si odpočinu tak, že z toho žiju dalšího půl roku.
Jak tedy ten letošní tréninkový blok vypadal v praxi?
Vzhledem k tomu, že mě letos v prvních měsících roku nečeká žádný důležitý závod a formu budu ladit až na květen, věnoval jsem se pouze základní objemové přípravě. Tedy najíždění kilometrů. Znamenalo to denně nějakých pět šest hodin na kole. Střídal jsem kopce a roviny a myslím, že jsem si vytvořil důležitý zaklad pro další trénink. Už prosinec byl skvělý, byl jsem dva týdny na Mallorce a kolem Vánoc bylo v Praze super počasí, takže už před Austrálií jsem měl něco za sebou. V ideálních podmínkách australského léta jsem pak ty základy pro závodní sezónu, doufám, ještě upevnil.
Ze zpravodajství jsme se ale doslechli, že letošní australské léto bylo poněkud horké…
To je pravda. V jižních oblastech bylo letos extrémní horko. Řádilo také velké množství požárů a spousta přátel z Prahy nám volala, zda jsme v pořádku. Vzdálenosti v Austrálii jsou ale tak obrovské, že je to jako kdyby hořelo na jihu Řecka a já seděl v Bruselu na náměstí a pil kávu… Ale je fakt, že i na Gold Coast, kam jezdíme my, bylo letos opravdu „teplo“ 😉 Bylo hodně tréninků, kdy jsem se vracel domů a na Garminu mi svítilo 45’C.
V tom se přeci nedá trénovat, ne?
No, příjemné to není. Řešil jsem to tím, že jsem vyrážel každý den už v 5:30. To ještě není takový hic. Ale už třeba v sedm hodin bylo přes třicet :-). Vždycky jsem si říkal, že je to lepší, než sníh a mrazy, co tou dobou vládly a vládnou dosud v Čechách. Hodně také pomůže kvalitní vybavení. Moje helma je lehká a dobře větrá, mám speciální dresy s karbonovým vláknem, které pomáhají chladit kůži a hlavně jsem musel dobře pít. Neznamená to jen pít hodně, ale musíte dbát na to, co pijete. V takhle horkých dnech používám Isodrinx od firmy Nutrend a musím říci, že oproti svým tréninkovým partnerům jsem s horkem neměl problém. Na rozdíl od mých cyklistických kolegů jsem tak mohl denně odjet plánovanou dávku kilometrů a nemusel tréninky zkracovat.
Na Facebooku a Twitteru si tvoji fanoušci mohli všimnout, že letošní australský pobyt nebyl jen cyklistický. Prý jste se Soňou navštívili i tenisové Australian Open…
Jó, to byl můj splněný sen! Letos to časově vycházelo, a tak jsem se odměnil za 19 dní poctivého tréninku a poslední dva dny před odletem jsme prožili v Melbourne. Viděli jsme oba čtvrtfinálové dny, tedy zápas Djokoviče s Berdychem, Šarapovou, Azarenkovou, Serenu Williams, Murrayho a nakonec i mou tenisovou hvězdu – Rogera Federera! Právě jeho napínavý zápas s Tsongou byl pro nás tím nejlepším rozloučením s letošním australským pobytem.
Ideální počasí tě zrovna nepřivítalo. Jak budeš pokračovat v přípravě a co tě čeká v nejbližších týdnech?
No, s tím počasím to fakt mohlo být lepší, ale co, pár dnům vydržím doma na trenažéru, a pak se to snad už zlepší. Do Prahy jsem se ale vrátit musel, protože mám několik důležitých povinností pro mé sponzory. Podle vývoje počasí se pak začátkem února rozhodnu, zda odletím na Mallorku nebo jestli zůstanu trénovat v Čechách. První závody mám až začátkem dubna a ty důležité až od konce května, tedy vyloženě tlačit na pilu zatím nemusím, ale zase nechci ztratit to, co jsem dosud natrénoval. Takže bude záležet na počasí. Rozhodně jsem ale plný elánu a chuti do dalšího tréninku! A už se těším na první závody!
