Tentokrát jsme položili několik otázek Martinu Němcovi, paralympijskému vítězi a mistru světa v atletice.
1. Paralympiáda v Pekingu má celou řadu přívlastků – největší, nejbohatší, nejkontroverznější, nejočekávanější, ale i nejobávanější… Jak Ty, jako jeden z nejzkušenějších českých paralympioniků vnímáš paralympiádu v Pekingu?
Přiklonil bych se k výrazu nejkontroverznější.
2. V jakých disciplínách budeš startovat?
V hodu diskem a vrhu koulí. Dlouho jsem se rozhodoval, zda nastoupit i v oštěpu, pro který mám také splněný A limit, ale nakonec jsem se rozhodl, že se budu soustředit jen na dvě disciplíny.
3. Paralympiáda je ještě daleko, nicméně, jaké jsou Tvé šance z pohledu současné, aktuální formy.
Šance se takhle dopředu těžko odhadují. Mým cílem pro letošní paralympiádu je zisk dvou medailí. A v nabité konkurenci dvou velmi silných vrhačských kategorií – má skupina handicapu F55 bude sloučena s méně postiženými F56 – mi nebude vůbec záležet na tom, z jakého budou kovu. I kdybych měl ale třeba dvě čtvrtá místa, budu spokojený, když budu vědět, že jsem dal do závodu vše a nic nezanedbal v přípravě nebo přístupu.
4. Jaký program, závodní a tréninkový tě čeká do odletu na LPH?
Aktuálně jsem těsně před prvním vrcholem letošní sezóny. O víkendu se chystám na otevřené mistrovství Německa do Berlína, příští neděli bude v Pardubicích mistrovství republiky v atletice vozíčkářů. Pak bych měl mít asi týden dva kapku volněji, následovat bude finální příprava. Samozřejmě každodenní trénink, na přelomu července a srpna dvoutýdenní soustředění v Nymburce. To vše proložené závody KB Českého poháru v Českých Budějovicích, Novém Městě nad Metují a Chrudimi.
FOTO: Iva Machová – LPH 2004 Athény
5. Kolik procent tréninkové činnosti zaujímá posilovna?
Přesně na procenta to spočítané nemám. V zimě je posilovny víc, mezi závody méně. „Návštěva“ posilovny mi vychází průměrně dvakrát týdně.
6. Jaké provozuješ doplňkové sporty?
Sledge hokej za pražskou Spartu a basketbal vozíčkářů za USK Meta Praha. Loni jsem si zahrál i florbal za českobudějovické Kings.
7. Prosím popiš běžný tréninkový den mistra světa a jednoho z favoritů pro paralympijský závod.
Běžně je to tak, že jsem od sedmi do tří v práci, trénuji potom. Ve srovnání s minulými lety je moje příprava určitě náročnější jak fyzicky, tak časově. Jak člověk stárne, je pro tělo těžší zregenerovat se po kvalitním tréninku. Před paralympiádou v Sydney jsem byl schopen odházet 100 disků za trénink, před Aténami okolo 80, teď je to tak 60. Oproti minulým letům, kdy jsem házel v Praze, jezdím v letošní sezóně několikrát týdně trénovat do Pardubic, takže trávím spoustu času nejen na tréninku, ale i v autě při cestě na něj, či z něj.
8. Jaká je tvá mimotréninková příprava, například regenerace?
Za mojí regeneraci je „zodpovědná“ fyzioterapeutka Šárka Špaňhelová, za kterou jezdím jednou týdně do Motola, aby mi průběžně spravovala nejrůznější závady. Šárka by měla jet s atlety ČATHS do Pekingu, takže nám bude poskytovat servis i tam.
9. Jaký je jídelníček vrcholového atleta? Jsou jídla, která nesmíš jíst, jako například cyklisté, kteří si o svíčkové s knedlíky mohou nechat jenom zdát?
Vrhači obecně nemívají příliš problémy s omezováním jídelníčku.
10. Jaké jsou tvé aktuální osobní rekordy? Je předpoklad, že se Ti podaří nějaký rekord v této sezóně zlepšit?
Až hodím diskem 40 a koulí vrhnu 12 metrů, budu moc skončit. Ale nevím, jestli se to povede v téhle sezóně, nebo vůbec někdy. Uvidíme jak bude foukat.
11. U vhačských disciplín nerozhoduje pouze síla i když obvod tvých bicepsů budí náležitý respekt. S kým pracuješ na technice vrhů a hodů?
Házet diskem mě učil Tonda Wybraniec. Po přestupu do pardubické Hvězdy mi nejnižší bod hlídá trenérka Eva Vindová. Doufám, že se podaří, aby atleti ČATHS měli v Pekingu všech šest doprovodů, které potřebují. Že Eva pojede, aby mi na místě pomohla doladit techniku, stejně jako před dvěma lety na světovém šampionátu v Assenu.
