Úpolové sporty pro handicapované
„Jsem trenérkou mládeže juda. V oddíle mám velmi šikovného 13 letého chlapce, který nemá část horní končetiny – dlaň. Prosím Vás o informaci, zda jsou pro tuto kategorii pořádány soutěže, či jaké jsou jiné perspektivy v úpolových sportech pro handicapované sportovce.“
Odpověď:
Pro odpověď na Váš dotaz jsem kontaktoval kolegy trenéry a odborníky, kteří jsou specialisté pro tyto sporty: judo, řecko-římský zápas, karate a další bojová umění.
Judo je paralympijským sportem pouze pro kategorie nevidomých. Pan Slavomír Svoboda (generální sekretář ČSC), který vlastní nejvyšší výkonnostní třídu karate a který absolvoval pověstné a tajemstvím zahalené tréninkové „campy“ v klášterech tibetských mnichů, včetně legendárního Shaolinu a sledoval zápolení nevidomých judistů na paralympiádě v Pekingu, označil úroveň za velmi vysokou, prakticky srovnatelnou s kategoriemi judistů bez handicapu.
Pro tělesně handicapované zápasníky není judo paralympijským sportem. Nicméně to neznamená, že by se tomuto sportu nemohli věnovat. Mohou rozvíjet možnosti svého těla a pokud jim to handicap umožní, tak mohou i soutěžit ve standardních kategoriích, ovšem je potřeba počítat s tím, že zápasník bude nastupovat k zápasům značně znevýhodněn.
Z tohoto pohledu je pro tělesně handicapovaného sportovce příznivější zápas, kde nepoužívá handicapovaný zápasník úchop, tedy sevření oděvu soupeře dlaní. A ve světě je běžné, že handicapovaní zápasníci běžně soutěží, dokonce i na úrovni vrcholných národních soutěží. Nedávno jsem si v letadle přečetl obsáhlý článek, který přinesly americké noviny o studentovi americké univerzity, který má pouze části rukou a nohou, přesto velmi úspěšně zápasí na úrovni amerického vysokoškolského poháru a dokonce se probojoval až do národního finále. Tento student byl hostem světoznámé show Larryho Kinga, ze které se nám podařilo najít záznam, včetně záběrů přímo ze soutěžě. Můžete si ho prohlédnout ZDE
Asi nejvhodnější pro handicapovaného sportovce se jeví třetí kategorie bojových sportů, kam patří karate, tai-či, kung-fu a další alternativy asijských bojových umění. A to především z důvodu, že tyto sporty lze provozovat individuelně, základem je přístup filosofický, podstatou je dokonalé poznání a ovládání mysli a těla. Abychom toho však dosáhli je třeba stovek hodin usilovného tréninku, vůle, kázně a sebeovládání. Pokud o toto máte zájem, potřebný základ a „rozjezd“ vám dá jakýkoliv oddíl či kurz karate, kung-fu atd. Pak ale budete muset na sobě pracovat především sami.
V Pekingu jsem měl možnost sledovat masovou „rozcvičku“ ve stylu karate v parku, které se účastnilo několik desítek lidí. Mezi cvičenci byl i mladík, který měl atrofovanou, bezvládnou horní končetinu. Přesto bylo na první pohled patrné, že nejde pouze o příležitostného cvičence. Jeho pohyby byly dokonale přesné. Byl na něj uchvacující pohled, jak dokonale a precizně ovládal své vypracované tělo, jak fantasticky zvládal kompenzovat svou nefunkční končetinu. Byl to pohled, který budil úctu a respekt zároveň, ostatně jako všechno, co člověk umí.
/Viktor Zapletal/
Kyle Maynard
