Jiří Ježek, Natalie du Toit, Oscar Pistorius, Sarah Storey, Jody Cundy. Handicapovaní sportovci, kteří se stali světovými legendami sportu handicapovaných a zná je celý svět. Ovšem důvodem jejich popularity nejsou pouze výkony a řada titulů a rekordů v kategorii handicapovaných sportovců. Jejich schopnosti jsou totiž takové, že dokážou rovnocenně soutěžit i na vrcholných sportovních akcích pro sportovce bez handicapu. Jejich účast na těchto soutěžích budí úctu, nadšení, bezmezný obdiv a motivaci, ale i nesouhlas a ostrou kritiku.
Pokud jde o stránku čistě sportovní, tak například Jirka Ježek nastupuje do každého závodu profesionálů s 30% ztrátou. O tolik je totiž snížený jeho standardní fyziologický výkon amputovanou končetinou. Tu ztrátu musí nějak kompenzovat, výkonností, velmi tvrdým tréninkem, závodní inteligencí a taktikou. Jinak by neměl v závodě žádnou šanci. A to dokáže na světě opravdu jen minimum handicapovaných sportovců.
Logickým postojem by tedy měl být respekt k takto mimořádným výkonům, nicméně i kritické hlasy jsou častokrát poměrně početné…
Hlasatelé negativního postoje mají většinou problém s tím, že mimořádné výkony handicapovaných sportovců zastiňují výkony sportovců bez handicapu a jsou demotivující pro sportovce samotné.
Také neopomíjejí zmínit, že veškerá marketingová aktivita jde okamžitě stranou, předmětem zájmu je samozřejmě sportovec s handicapem, který rovnocenně zvládá náročný závod svých nehandicapovaných kolegů.
Názory na toto téma jsou různé a diskusi o tomto bychom mohli věnovat předlouhé hodiny.
A co si myslíte vy, naši čtenáři? Odpovězte na naši anketní otázku:
Myslíte si, že je správné, když špičkoví sportovci s tělesným handicapem závodí na vrcholných soutěžích nehandicapovaných sportovců?
Váš názor nás velmi zajímá a děkujeme za něj.
