„Máme hodně cyklistů schopných splnit nominační kritéria pro LPH v Londýně 2012 a jen pár míst vyjetých v kvótě pro Českou republiku. Proto musíme do Kanady na světový pohár, je to víceméně poslední možnost, jak získat ještě nějaké další body do rankingu národů“ vysvětluje Viktor Zapletal, reprezentační trenér tělesně a zrakově handicapovaných cyklistů.
Národní kvóta pro LPH v Londýně 2012 se stanovuje na základě bodové úspěšnosti jednotlivých zemí. Česká republika klesla oproti paralympiádě v Pekingu, kde jsme byli dokonce čtvrtí, o mnoho míst. V tuto chvíli se pohybujeme okolo 11. místa v žebříčku národů a je předpoklad, že budeme dál klesat.
Tým tělesně a zrakově handicapovaných cyklistů objíždí prakticky všechny podniky světové paracyklistiky a jsou to právě cyklisté, kteří neustále přivážejí nějaké medaile a přední umístění. Přesto body nestačí ani na udržení přední pozice v žebříčku národů, čím to je?
Důvodů je více. Především nám chybí obsazení v kategoriích, kde jsme dříve získávali maximální bodové zisky. V kategorii handbike, citelně postrádáme osobnosti typu Marcela Pipka a Radka Civiše, kteří vyjížděli pro Českou republiku značné množství bodů. Ale nedaří se nám i v dalších kategoriích, dlouhodobě je zraněný Tomáš Kvasnička a jeho kolegové v kategorii C3 zatím nedosahují takových výsledků na významných závodech jako právě Tomáš. Z tréninkového procesu vypadl také Radim Pavlík v kategorii C5 a i zde nám tedy chybí příjem bodů.
A tak nás přeskočily země, které zažívají cyklistický rozmach, mají dobře obsazené všechny kategorie a především extrémní snahu získat maximum bodů, důležitých pro stanovení národní kvóty.
Dalším problémem je i chybějící koncepce české cyklistiky handicapovaných, jako celku v cestě za větším bodovým ziskem a tím pádem i větší nominační kvótou pro Londýn 2012. Vše se u nás totiž odehrává v linii jednotlivých svazů, o nějaké mezisvazové spolupráci nemůže být ani řeč. Spojení týmu tělesně postižených a zrakově postižených je věcí, na české poměry, nevídanou…
Nicméně, především díky dlouhodobé aktivitě reprezentačního týmu tělesně a zrakově handicapovaných máme aktuálně tolik bodů, kolik máme. Ostatně, tento tým nyní míří i do Kanady ve snaze alespoň částečně zvrátit nepříznivý stav věci.
Podle aktuálních výpočtů by Česká republika mohla vyslat do Londýna, v kategorii mužů, zhruba poloviční počet cyklistů, než byl v Pekingu.
Je jasné, že v takovém případě bude problém dostat do Londýna všechny kandidáty na medaili, natož pak mladé a nadějné cyklisty. Smůlu by měl patrně nejenom handbike, ale i tandemy či jezdci kategorií C3, 5 a tricyklisté. Další nepříjemnou skutečnosti by bylo, že bychom nemohli postavit dráhový Team sprint, kde patříme k nejlepším na světě. K tomu totiž potřebujeme dva jezdce kategorie C3…
Slabou útěchou nám může být, že díky letošní mimořádné formě a výkonnosti Terezy Diepoldové, kterou odborníci označují za cyklistický objev roku, může mít naše země možná i dvě nominační místa pro Londýn v kategorii žen. Tereza totiž v letošním roce neskončila na žádném ze závodů kategorie P1 či světovém poháru hůře než třetí a má na svém kontě celou řadu vítězství, což výsledně zajišťuje naší zemi značný bodový příděl.
Náš tým odcestuje do Kanady v pondělí ráno a na cestě do cílového Baie – Comeau bude téměř tři dny. Tým bude spoléhat především na svou největší hvězdu, Jiřího Ježka. Útok na medaili se očekává i od zkušeného Michala Starka. Věříme, že i v Kanadě se bude dařit Tereze.
Bez medailových předpokladů odcestuje nováček týmu Miroslav Dongres, který bude mít od trenéra Zapletala jediný úkol – dokončit oba závody a to v pokud možno, co nejlepším výsledku. Už samotná účast Dongrese na světovém poháru totiž znamená jistý bodový zisk pro Českou republiku, který může být větší, než kdyby tento závodník vyhrál závod kategorie P1, tedy evropského poháru.
