Třídílný deník Jiřího Ježka ze zimního pobytu v Austrálii a na Tasmánii
ČÁST PRVNÍ
Milí přátelé,
mám za sebou první závod letošní „australské mise“.
Po pátečním příletu a včerejším tréninku (2×60 km) byl dnešní start na „SouthBank Grand Prix“ (kritérium na 40 min+3 kola) docela troufalost. Ale zvládl jsem to nad očekávání dobře. Až na hromadný pád v posledním kole, kterému jsem se zázračně vyhnul, ale jeden ze závodníků mi při tom „vstoupil“ do předního kola… Takže jsem sice dojel do cíle, ale téměř „po zadním“. Z předního kola mám kvalitní osmičku, takže místní mechanik bude mít celý týden co dělat… Navíc cestou zpátky ze závodů (jel jsem samozřejmě na kole), jsem trochu zabloudil a místo 80 km jsem najel 120 km, v protivětru a průtrži mračen… Když se daří, tak se daří… Ale mám z toho docela dobrý pocit, jsou to už dva měsíce od posledního závodu a na to se mi jelo docela dobře. Tak ten trénink v listopadových plískanicích nebyl marný… Teď mě čeká týden tréninku a v neděli další podobný závod, teda doufám, že ne podobný průběhem… Jinak je to tu skvělé a všichni jsou na nás strašně milí.
Mějte se fajn a já se zas brzy ozvu!
Z jižní polokoule, pro své přátele,
Jirka Ježek
ČÁST DRUHÁ
Milí přátelé,
Mám za sebou druhý závod a hlavně náročný tréninkový týden. Díky skvělému počasí (tedy, až na ten vítr) se mi daří plnit tréninkový plán na 100% (spíš na 150%:)).
Protože tady slunce vychází již okolo čtvrté, vyjíždím každý den brzy ráno mezi šestou a sedmou hodinou na stokilometrový trénink a odpoledne přidávám ještě další hodinku před setměním, které nastává okolo šesté hodiny. Queensland totiž jako jediný stát v Austrálii nemá zaveden letní čas, ale zvyknout se na to dá rychle, o to dřív zas chodím spát. Trénuji většinou sám, pouze s příjemnou hudbou v přehrávači, ale občas mi trénink zpestří společnost nejlepších australských profesionálů, kteří jsou zde na dva měsíce z Evropy doma. Jeden z nejlepších cyklistů světa – Robbie McEwan – bydlí o dva domy vedle nás, a právě před jeho domem každé ráno začíná společný trénink, takže toho využívám a občas s nimi vyrazím, ale o tom zase příště.
V neděli jsem absolvoval svůj druhý závod, který se odehrál na zhruba kilometrovém okruhu v centru australského prázdninového střediska Surfers Paradise. Spolu s minulým závodem je „Surfers Paradise Grand Prix“ nejvýznamnější kritérium sezóny. Atraktivní je nejen finančními odměnami, ale také počtem diváků, kteří v této lokalitě v samém srdci plážového života na chvíli odloží surf, či pivo a vytvoří skvělou atmosféru.
Bohužel hned jak jsem si trať projel, bylo mi jasné, že to asi nebude ono :). Přesně to, co mi v cyklistice nevyhovuje. Úzká trať s ostrými zatáčkami, nerovný povrch pěší zóny a hlavně neustálé brždění a rozjíždění na maximum. Tam mi ta noha chybí nejvíc… A když máte soupeřit s 65 „dvounohými“ závodníky, z nichž 20 má zkušenosti z Tour de France, kde běžně vyhrávají etapy, je to asi předem dané. Ale nebylo to těžké jen pro mě. Už po pěti minutách hodinového závodu odpadlo minimálně deset závodníků. Bylo to zběsilé. Kdo nebyl vpředu (tak do patnácté pozice) neměl šanci. Držel jsem se zuby-nehty, ale po pádu několika závodníků přede mnou, a neustálém objíždění odpadlíků, jsem nakonec před polovinou závodu ztratil kontakt. To už nás bylo asi jen 25. Pak jsem ještě pět okruhů kroužil za prořídlým pelotonem, aby si to moje trápení diváci řádně vychutnali. Ti byli opravdu skvělí. Díky jejich podpoře a uznalému potlesku mi ani nebylo líto, že jsem nedojel. Myslím, že všichni byli překvapeni, jak dlouho jsem tam vydržel. A to mě baví :)!
Tento týden budu pokračovat v tréninku zhruba stejně jako dosud. V neděli bych měl jet ještě jeden podobný závod a pak 18.12. odlétáme na Tasmánii, kde mi začíná tradiční vánoční seriál dráhových závodů. Ale do té doby se určitě ozvu.
Mějte se krásně a vyvarujte se předvánočního stresu!!!
ČÁST TŘETÍ
Milí přátelé!
Tak je neděle a zítra nám končí pobyt v surfařském ráji Gold Coast a přesouváme se na Tasmánii. Hlavně Soňa si místní pohodu, vlny Pacifiku a partičku mladých lidí, u kterých jsme bydleli, zamilovala a bude se jí asi těžko loučit. Mě je celkem jedno, kde trénuji a závodím, ale je pravda, že se mi odsud taky moc nechce. Ne nadarmo patří Gold Coast mezi nejlepší místa k životu na Zemi.
Včera jsem měl poprvé od příletu lehčí trénink (jen 65km ráno a 30km odpol), takže jsem si se Soňou vyrazili autem na výlet do deštného pralesa, tedy do přírodního parku Natural Bridge, kde je nádherný vodopád. Deštný prales je fakt deštný, celou dobu pršelo, ale i tak to byla příjemná procházka. Cestou jsme se ještě zastavili na pláži v Tweed Heads, kde probíhaly závody mladých vodních záchranářů. Hned jsme si řekli, že kdybychom bydleli tady, tak naše dítě musí být taky „Junior Lifeguard“ :)!
Dnes ráno jsem raději místo posledního tréninku na Gold Coast jel závod, což je vždycky stejně nejlepší trénink. Dobrovolně jsem si docela „dával“, často jsem byl v úniku, ale v dešti a silném protivětru na rovině to nemělo moc šancí. Ale aspoň dobrý trénink.
Do hromadného spurtu (cíl byl navíc z kopce dolů) jsem se raději nakonec nepletl, nechtěl jsem zbytečně riskovat. Paradoxně ještě náročnější než samotný závod byla cesta domů na kole. Sice jsem nezabloudil, jako po tom prvním závode v Brisbane, ale foukal takový uragán proti, že jsem chvílemi myslel, že zavolám Soně, ať se pro mě vrátí! Těch 35km domů jsem jel přes hodinu a půl… Takže teď po obědě odpočívám, pak zabalím kola a zítra brzy ráno hurá na Tasmánii.
Příští neděli začíná celá série „Tasmanian Christmas Carnivals“. „Carnivals“ jsou cyklistické závody na dráze, které trvají zpravidla celý den a vybraní světoví závodníci (nechybí zde mistři světa a olympijští vítězové) jedou až dvanáct různých divácky atraktivních závodů. A mezi jednotlivými starty cyklistů jsou uprostřed velodromů ještě připraveni špičkoví atleti-běžci, kteří mají svůj program vylučovacích běhů (ne, opravdu to nejsou závody v co nejrychlejším močení, nebo v běhu na záchod – to jen v každém z rozběhů je poslední vyloučen, a tak to jde až do finále :)), nebo atraktivní souboje „woodchopperů“ – sekerníků, kteří soupeří v co nejrychlejším přesekávání obrovských klád a špalků. Prostě celý den obrovská show!!! Kromě vánočních svátků 24. a 25.12. se tato show stěhuje každý den až do 1.1. po celé Tasmánii, takže je toho až dost.
Vždycky ještě před Silvestrem už se těším až to skončí… Ale letos díky natrénovanému objemu tady na Gold Coast třeba budu mít víc sil. Nebo to bude horší, uvidíme. Každopádně tady nemusím nikomu nic dokazovat, chceme si to se Soňou jen pořádně užít.
I když pokud chci, aby mě opět příští rok pozvali, něco bych přeci jen předvést měl, že :).
Zatím se tedy loučím a příště už z Tasmánie!
Mějte se fajn,
Jirka
