Podle veřejných prohlášení celé řady významných ústavních činitelů i zástupců sportu by český sport měl v příštím roce obdržet ze státního rozpočtu výraznou finanční injekci ke zlepšení současného stavu.
Toto se týká především reprezentací a výkonnostního sportu, na který se doposud značně zapomínalo a v porovnání s ostatními státy zaujímáme jedno z posledních míst na žebříčku financí, které plynou ze státního rozpočtu do sportu. Státní rozpočet předpokládá pro rok 2017 s navýšením sportovního rozpočtu o 2,3 miliardy korun. Doposud rozdělovaná částka 3,7 miliardy bude tedy navýšena o 62 % na celkových 6 miliard.
To je samozřejmě výborná zpráva a český sport může děkovat především vyjednávacím a manažerským schopnostem zástupců Českého olympijského výboru za aktivitu, která by měla pomoci zajistit zlepšení podmínek pro naše nejúspěšnější sportovce a reprezentační týmy.
Poněkud zarážející je pak nadšení v opakovaných prohlášeních Výkonné předsedkyně Českého paralympijského výboru paní Aleny Erlebachové, která veřejně oznamuje, že se jí podařilo „vybojovat“ navýšení rozpočtu sportu handicapovaných v roce 2017 na částku 75 miliónů korun.
Dle zveřejněných informací MŠMT „přitekla“ v roce 2016 do sportu handicapovaných částka v celkové výši 63 miliónů korun. Navýšení o 12 miliónů na avizovaných 75 miliónů korun potvrdili i kompetentní úředníci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Suma 12 miliónů představuje nárůst o 19%.
Nemusíte být sportovními ekonomy, abyste si dle dostupných údajů dokázali spočítat, že si sport handicapovaných a především sport tělesně postižených žádným zásadním způsobem nepolepší.
Jednoduše řečeno – český sport bude posílen o 62%, český sport handicapovaných pouze o 19%…
Krátce po ukončení Paralympijských her v Londýně jsme opakovaně upozorňovali na neschopnost našich reprezentačních týmů držet krok se světovou, profesionalizovanou a státy podporovanou sportovní scénou
K této otázce se opakovaně vyjadřovala řada kompetentních osob, trenérů, sportovců i politiků. Shoda byla jednoznačná – sport handicapovaných potřebuje nutně posílit, pokud má udržet rostoucí trend profesionalizace dané celosvětovým, integračním procesem.
Skutek byl, navzdory množství květnatých prohlášení a slibů našich politiků o zlepšení, paradoxně ještě horší a částka vyhrazená pro tělesně handicapované sportovce byla ponížena o více než polovinu oproti paralympijskému cyklu 2008 – 2012.
Nyní, po paralympijských hrách v Riu jenom můžeme zopakovat, že veškeré obavy měly své opodstatnění a naplňují se beze zbytku. Alespoň pokud jde o tělesně handicapové sportovce, kteří vždy tvoří majoritní část Českého paralympijského týmu pro zimní i letní paralympijské hry. Výkonnostní sport tělesně handicapovaných sportovců je v České republice postupně omezován na několik jedinců, kteří jsou schopni díky vlastnímu ekonomickému zajištění či ojedinělým možnostem svých týmů udržet krok s profesionalizovanou světovou špičkou. A to už vůbec nehovoříme o sportech kolektivních jako je sledge hokej či basketbal vozíčkářů. Jejich rozpočet by bez pomoci svazů bez handicapu a osobních financí hráčů vůbec nebylo možné naplnit ani v základní formě. To samé platí také pro další finančně velmi náročné sporty, které jsou ale výstavní skříní českého paralympijského sportu – cyklistika nebo handbike.
Sport handicapovaných na politické a ekonomické scéně zastupuje pouze Výkonný předseda ČPV, aktuálně paní Erlebachová, jednotlivé svazy jsou zcela mimo možnost komunikace s MŠMT a jeho úředníky.
Tento amatérský a velmi prostý ekonomický model (porovnejte s odborností a účinností ekonomického oddělení Českého olympijského výboru) zjevně není nijak efektivní, alespoň ne pro tělesně handicapované sportovce. Ovšem je potřeba zmínit, že některým svazům handicapovaných se naopak výrazně finančně daří.
Zarážející je rovněž disproporční přerozdělení peněz mezi svazy handicapovaných. Přestože například ČATHS nominovala na LPH v Londýně 27 sportovců z celkového počtu 47, na ZPH v Soči 16 sportovců z celkového počtu 18 a do Ria dovezla 18 sportovců z celkového počtu 37, je v žebříčku přerozdělení financí mezi 6 zainteresovanými svazy až na čtvrtém místě s distancí více než 6 miliónů (!) na, pokud jde o ekonomické zajištění, vedoucí svaz Spastic handicap.
Věřme, že do celé situace vstoupí zdravý rozum, sportovní odbornost a odpovídající manažerské schopnosti.
Bez těchto vlastností se Český paralympijský výbor v nejbližší budoucnosti neobejde, pokud nechce být pohřebištěm dříve prosperujícího projektu, který, mimo jiné, přinášel České republice a českému sportu mezinárodní respekt a zviditelnění.
