Závod konečně začal!
Konečně začal závod a úvod měl opravdu pompézní. Celý peloton, do kterého byly pozvány tři týmy z USA, dále týmy z KUBY, COLUMBIE, GUATEMALY, MEXIKA, PUERTO RICA, VENEZUELY a HAITI, doplněné sedmi týmy z DOMINIKÁNSKÉ REPUBLIKY se včetně všech doprovodných vozidel přesunul městem do prezidentského paláce, který je v samém centru Santo Dominga. Zde proběhl slavnostní ceremoniál a představení závodu.
Dva závodníci, Jirka Ježek a nejlepší domácí cyklista Wendy Cruz byli dokonce pozváni na audienci k prezidentovi Dominikánské republiky Dr. Leonelu Fernandezovi Reyna. Z rukou prezidenta obdržel Jirka Ježek slavnostní plaketu, za přínos světové cyklistice a poděkování za pomoc při rozvoji cyklistiky v Dominikánské republice. „Byla to pro mě velká čest. S prezidentem jsem se setkal již při mé první účasti před čtyřmi roky a potěšilo mne, že si to pamatoval. Prezident je výrazná osbnost země a jeho podpora závodu dává cyklistice významnou pozici.“
Aktu byli přítomni dále předseda vlády, ministr sportu, předseda Olympijského výboru Dominikánské republiky a předseda Cyklistické Federace Dominikánské republiky. Tohoto slavnostního ceremoniálu se účastnila velmi početná skupina televizních společností a zástupců tisku. Ostatně, reportáže z tohoto závodu jsou v místních TV na každodenním pořadu, včetně večerního hodinového sestřihu z celého dne.
Závod začal večerním prologem na 1km, na zaplněném velodromu. Ráno pak už čekala cyklisty první etapa, tentokrát do přístavního letoviska La Romana. Etapa, dlouhá 110 km byla velmi rychlá (průměrná rychlost přes 42 km v hodině) a velmi nervózní. Provázela jí celá řada hromadných pádů. Naštěstí se jim Jirka vždy dokázal vyhnout, i když často zůstal zablokován. „První etapy jsou vždycky nervózní a rychlé. Všichni jsou samozřejmě namotivovaní, plni sil a odhodlání bojovat ´do roztrhání těla´, k čemuž bohužel pak často dochází… Je to nepříjemné, ale pokud je člověk plně koncentrován, dá se to při troše štěstí ´přežít´. Každý hromadný pád, který se stane přede mnou, mě pak ale stojí strašně sil, dostat se zpět do hlavní skupiny. Když jede peloton 50km/h, musíte jet rychleji, abyste ztrátu smazali. A to hodně ´bolí´…“
Ztráty se však Jirkovi vždy nakonec podařilo zlikvidovat a naopak ke konci etapy nastoupil spolu se třemi dalšími jezdci k úniku. Peloton je ale po pár kilometrech pohltil. Natáhl se do dlouhatánského hada, který se díky bočnímu větru rozdělil na dvě skupinky, v té první bylo zhruba 15 jezdců, kteří sprintovali o vítězství a s nepatrnou ztrátou za nimi dospurtovala i druhá – hlavní – skupina, ve které v pohodě dokončil i Jirka.
„Ze začátku etapy jsem se dost trápil, přeci je se jednalo o první závod po pěti měsících, ale ke konci už se mi jelo líp. Zkusil jsem i jeden únik, ale ještě to není ono. Jsem rád, že se mi šťastně vyhnuly pády a doufám, že se mi postupem závodu ještě pojede lépe. Letošní ročník je výrazně rychlejší, je tu kvalitnější konkurence a na průběhu etap a na rychlosti je to znát. Ale s tím se musím poprat.“
Celý závod je perfektně zorganizovaný, jak se sluší na závod 2. kategorie UCI. Co všechno je potřeba pro hladký průběh závodu udělat? Především to je vyblokování silnice pro průjezd 150 členného pelotonu a velmi početného konvoje doprovodných vozidel, kde jedou servisní vozidla týmů, vozidla televizí a tisku, vozidlo moderátorů, mechanické vozy, sanitky, asi 15 policejních motorek, řada policejních aut, vozidla a motorky pořadatelů a rozhodčích a samozřejmě i vozidla sponzorů, bez nichž by se akce takovéhoto rozsahu nikdy nemohla uskutečnit. Dále je potřeba postavit prostor startu a cíle. Toto dělají dvě skupiny vybavené nákladními automobily a jeřábem a kyvadlově staví v prostoru startu a cíle vše potřebné – zvukovou aparaturu, reklamy, pódium, startovní a cílovou bránu, stovky metrů zátarasů pro diváky, mobilní WC, atd. Třetí technická skupina zajišťuje rychlostní a vrchařské prémie a bezproblémový průjezd pelotonu většími městy, protože závod sleduje veliké množství diváků stojících podél silnice. Dále zde funguje skupina pro ubytování, která zajišťuje hotely pro všechny účastníky závodu v etapových městech, což je logisticky dost náročné. Další skupinu tvoří catering, který zajišťuje snídaně, obědy a večeře – hromadně pro všechny. Lékařský dozor zajišťuje několik lékařů a velký počet zdravotníků, což je nezbytné, vzhledem k častým pádům a potížím z horka.
Velmi důležití jsou rozhodčí – většinou z Venezuely a Kolumbie. Opět se dělí na několik skupinek, pojízdní rozhodčí, kteří dohlížejí na dodržování pravidel během závodu a rozhodčí, kteří působí v místě startu, cíle a na prémiích.
Informovanost tisíců diváků zajišťují dva televizní moderátoři, specialisté na cyklistiku a jejich temperament a komentování by těžko někoho nechalo chladným. Jsme v Dominikánské republice, takže samozřejmostí je i DJ s náklaďákem plným hudební aparatury, který v prostoru startu a cíle pouští divákům všudypřítomné merengue a bachatu.
Ptali jsme se pořadatelů, kolik celkem lidí se na této akci podílí. Odpovědí nám bylo pokrčení ramen a odpověď, že hlavní organizační výbor má 12 lidí a vlastně ani nevědí, kolik dalších lidí se na přípravě a průběhu závodu podílí, ale prý opravdu hodně…
