Smutný mediální profil českého paralympionismu…
Medializace sportu handicapovaných je v České republice dlouhodobě považovaná za problém. Stěžují si sportovci, že se o nich nepíše a nehovoří, stěžují si pořadatelé závodů, že jejich akce, častokrát pořádané z osobních finančních prostředků a s nesmírným nadšením, nikdo neprezentuje, stěžují si funkcionáři, že těžko mohou shánět finanční partnery pro sport handicapovaných, když jim nemohou nabídnout recipročně vůbec nic, ani ten krátký článek a fotku v novinách a stěžují si, paradoxně i samotní novináři, že nemají potřebné informace o sportu handicapovaných, které by mohli prezentovat.
Přímo se tak nabízí otázka – kde je vlastně problém, nemůžeme si za současný stav nedostatečné informovanosti o sportu handicapovaných tak trochu sami?
V České republice, podle oficiálních statistik, žije 10% lidí s nějakým handicapem. To znamená, více než milion lidí. To už je dost na to, aby si zasloužili odpovídající pozornost, zvláště pak, když jejich sportovní výkony vzbuzují úctu a respekt u celého národa. A pokud se na věc podíváme očima státu, pak sport handicapovaných představuje jakousi „výkladní skříň“ sociální politiky vlády a to bez ohledu na skutečnost, kdo momentálně vládne.
Přes tyto skutečnosti je zajímavé, jak málo atraktivní je sport handicapovaných pro většinu vedoucích pracovníků mediálních redakcí u nás. Je to smutný protipól mediální aktivity, která je handicapovaným sportovcům věnována v cizině.
U nás zpravodajství ze soutěží handicapovaných prakticky neexistuje a nebýt několika redaktorů se zájmem o sport handicapovaných, kteří se ochotně snaží zveřejnit vše o co je požádáme, byla by informovanost prakticky nulová.
Mnohokrát jsme si ověřili v praxi, že zatímco zahraniční redakce přinášejí informace o sportovních úspěších svých handicapovaných sportovců téměř ihned, my čekáme na zveřejnění titulu mistra světa i několik dní a vůbec není jisté, že se dočkáme. Není to vina redaktorů, většinou o úspěších vědí stejně rychle jako my. Chyba je v systému. Čekáme prostě na pár volných minut ve zpravodajství, pokud budeme nyní konkrétně hovořit o rozhlasu a televizním vysílání. Přednost má prakticky vše – hokej, fotbal, zahraniční sport a to i regionální úrovně a samozřejmě příspěvky, které jsou komerční a zadavatel si prostě zpravodajství koupí. Na to sport handicapovaných samozřejmě nemá prostředky a vkládat v tomto směru nějaké naděje do marketingu ČPV je bláhové, jak jsme s postupem let zjistili. A tak zatímco zahraniční redakce vysílají na významné sportovní podniky handicapovaných celé televizní štáby a své zpravodaje, české zpravodajství funguje na bázi smsky od trenéra, který tímto způsobem informuje o výsledcích.
Tím pádem jsme nevyhnutelně až na samém konci mediálního řetězce. Nemyslíme si, že tento stav by nebylo možné v budoucnu změnit, jen to je běh na dlouhou trať a reakce webu caths se o to bude snažit.
Ovšem, bylo by velmi chybné vinit jen redakce z pasivního přístupu k handicapovaným sportovcům a nenakouknout do vlastních řad. Když se novinářů zeptáte, proč nepíší a netočí příspěvky o sportu handicapovaných, řada z nich odpoví – vždyť neposkytujete žádné informace. Mají pravdu, ČPV za svůj mediální profil již dlouhé roky sklízí nekompromisní novinářskou kritiku.
A novináři mají tisíckrát pravdu, když se na naše výtky ohradí. Protože, ruku na srdce, co vlastně děláme pro popularitu sportu handicapovaných? Pořádáme tiskové konference s medailisty mistrovství světa, seznamujeme novináře s novinkami ve sportu handicapovaných, plány či dokonce, jsme schopni uspořádat například módní přehlídku týmového oblečení pro paralympiádu s odpovídající show, která by veřejnost zaujala?
Víme dobře, že v tuto chvíli ne. Veškerá mediální aktivita leží jen a pouze na představitelích jednotlivých sportů a sportovcích samotných.
Také z těchto všech důvodu jsme před třemi roky zakládali informační server www.caths.cz. Je pro nás neradostným vítězstvím, že jsme se stali během velmi krátké doby největším a nejnavštěvovanějším informačním zdrojem sportu handicapovaných v České republice a máme i velkou návštěvnost i ze sousedního Slovenska.
Ale největší mediální hvězdou sportu handicapovaných je, bohužel, dlouhodobý paralympijský sporu mezi ČPV a ČSTPS. Toto téma je novinářsky tak zajímavé, že se mu věnují prakticky všechna média, což prezentují jako ochranu handicapovaných, jak nám bylo mnohokrát vysvětleno a do hry se zapojují dokonce i politici, pro které je jinak slovo sport, natož pak handicapovaných, velkou neznámou. Zajímavé. Dle této mediální politiky u nás již několik let platí, že být několikanásobným mistrem světa je méně, než být sportovním bafíkem, který systematicky pohřbívá každodenní sportovní úsilí desítek lidí ve stylu když ne já, tak nikdo.
Přestože většina veřejnosti nechápe a nerozumí o čem spor v českém paralympionizmu vlastně je, nelze mu upřít podstatný přínos a tím je vztáhnutí, alespoň chvilkové pozornosti médií ke sportu handicapovaných. Zcela jistě to dělá dobře aktérům této komedie a protože pro nejbližších pár let spor ani náhodou nehodlají ukončit (ostatně je to celkem dobrý byznys pro právnické agentury, nejrůznější poradce a informátory) máme o mediální kampaň českého paralympionizmu postaráno i pro roky následující.
Takže, co vlastně máme za problém, vždyť negativní reklama je také reklama a možná i ta nejúčinnější, takže vám samo nebe žehnej, pánové 🙂
