Odpovídá : Michal Červený, držitel ceny Canon Junior Award, sportovní fotografie
Německo, Mallorka, Kypr, Afrika, Afrika, Anglie, Německo, Itálie, USA, Kanada, USA, Anglie, Slovensko, Itálie, Švýcarsko, Dánsko, Rakousko. Tak zhruba takovejhle fofr, pokud jsem na něco nezapomněl, to byl. Čtyři mistrovství světa, sedm závodů bikového světového poháru, mistrovství Evropy, testovací olympijský závod. Kromě těch stovek hodin na sedadlech to pro mě znamená spoustu zážitků a taky pár fotek. Bavilo mě celý rok zblízka sledovat našeho nejlepšího bikera Járu Kulhavého, jak z něj postupně roste nejlepší biker na světě a přitom je to pořád stejnej tejpek se svojí hlavou.
Ještě doznívaly oslavy mistrovského titulu, když jsem seděl v letadle do Kodaně na další mistrák. Mistrák světa hendikepovaných. Že to jsou fajn lidi a vrcholoví sportovci každým coulem jsem poznal hned první večer, když jsem viděl hrát slepého pingpong s jednonohým… Roskilde bylo moje první vážnější seznámení s cyklistikou hendikepovaných. Výkony těch lidí mě chytly a taky přiměly, abych se podél trati snažil i já, i když jsem si v duchu říkal, že už mám po sezóně. Dostal jsem za to Canon Junior Award na nejprestižnější české soutěži Czech Press Photo. Je to sice „dětská“ kategorie pro foťáky do 25 let, ale beru to jako motivaci. Nejen proto bych chtěl poděkovat Viktorovi Zapletalovi a Jarce Krakovičové z ČATHS, že mě vzali sebou.
Byl to dobrý rok. Ať jste zdraví a spokojení i v tom příštím!
Michal
