Kanada se stala pořadatelem mistrovství světa doslova „za 5 minut 12“, když narychlo převzala pořadatelství od Columbie, která dva roky dopředu plánovaný podnik zrušila letos na jaře z finančních důvodů. Navzdory velmi krátké době na přípravu takovéto obří akce se však kanadští pořadatelé, podpořeni desítkami dobrovolníků, zhostili svého poslání více než se ctí.
Stovky diváků na trati, bouřlivá atmosféra na okruhu, jakou známe ze světových cyklistických podniků, velmi náročná a atraktivní trať, perfektně fungující organizace závodu podle standardu UCI a především mimořádné sportovní výkony na samé hranici lidských možností, tak to je současná cyklistika handicapovaných. Medaile získaná na světové cyklistické soutěži má v dnešní, zcela zprofesionalizované době a po sloučení kategorií, nesmírnou cenu a je velmi obtížné na ni dosáhnout.
Tím spíše můžeme být pyšní na světovou cyklistickou celebritu, Jiřího Ježka. Pět zlatých medailí z paralympiády, pět titulů mistra světa a držitelství světového rekordu… Práce, kterou odvádí pro propagaci České republiky a propagaci sportu handicapovaných v zahraničí, je jen těžko docenitelná.
Obdiv zaslouží i Michal Stark. Bronzová medaile z Baie Comeau je celkově pátou medailí, kterou si tento cyklista odváží za svou bohatou kariéru z mistrovství světa a páté místo, které vybojoval následně v silničním závodě, jen Michalovu výkonnost potvrzuje.
Je potěšitelné, že nás nezklamali ani naši mladí reprezentanti. Páté místo, které doslova vydřel Tomáš Kvasnička, je velikým překvapením pro všechny, kteří letos viděli Tomáše závodit. Velmi pomalu se vracel po výrazném tréninkovém výpadku zpět do velké cyklistiky. Jeho výkony vůbec nebyly přesvědčivé, nicméně se podařilo vykulminovat Tomášovu formu téměř ideálním způsobem a náš nadějný mladíček ukázal celému cyklistickému světu, že s ním musí počítat.
Nadějná je také výkonnost Terezy Diepoldové. Bývalá plavkyně, účastnice paralympiády v Aténách i Pekingu, na kole jezdí teprve od letošního jara, ale její výkon, především v časovce, dává naději, že z této sympatické, mladičké dívky bude cyklistka, schopná atakovat příčky nejvyšší.
Poněkud za očekáváním zůstal tentokrát Radim Pavlík, i když toto tvrzení je velmi relativní pro velmi silnou a početnou kategorii C5. Od pátého místa Radima dělily pouhé centimetry a lepší pozice v závěrečném spurtu a i on je příslibem pro budoucnost našeho cyklistického reprezentačního týmu.
Tandemisté Marek Moflar s pilotem Jiřím Chybou ještě před třemi týdny v motolské nemocnici řešili následky velmi vážného pádu, spojeného se zlomeninou části stehenní kosti Jiřího Chyby. 19. místo z nedělního silničního závodu je tedy, vzhledem k okolnostem, jejich současné maximum a určitě nekoresponduje s výkonností, kterou náš tandem měl koncem jara, kdy zvítězil v Evropském poháru v Elzachu. Mimochodem, německý tým, který naši právě v Elzachu porazili skončil na šestém místě…
Pro handbikera Stanislava Bízu, který jel na MS na „divokou kartu“ reprezentačního trenéra, znamenal závod především získání zkušeností a je jen na Standovi, jak s těmito poznatky naloží. Věřme však, že možnost porovnat se s kompletní světovou špičkou handbike bude pro Standu motivem pro další tvrdou práci.
Mistrovství světa je pro tento rok tedy minulostí, nicméně cyklistický program pokračuje dál, již v neděli se cyklisté sejdou na další Lize Cyklovary a Českém poháru tandemů v Soběhrdech, poté odjíždí reprezentační výběr do Anglie na další podnik Evropského poháru a pak se již můžeme těšit, až evropskou cyklistickou elitu přivítáme v Praze na závodech Evropského poháru na Strahově. V říjnu pak cyklisty čeká dráhový Evropský pohár v Německu.
