Poslední den mistrovství světa, v neděli 2.8.2015, byl na programu silniční závod všech kategorií handbiků. Český tým měl v závodě hned dvě zastoupení: Katku Antošovou v kategorii H3 a Patrika Jahodu (H1).
Závod se jel na stejném okruhu jako časovka, takže na závodníky opět čekalo náročné stoupání dlouhé 1,5 km, které naplno prověřilo celý peloton jezdců. Naši jezdci se na této náročné trati opět neztratili.
Patrik, na kterého čekaly celkem 4 okruhy, si dojel pro velmi dobré šesté místo. Zvítězil Jihoafričan Du Preez, před novozélandským závodníkem Williamsem a Finem Polvim.
Kateřina Antošová měla před sebou celkem 5 okruhů, v nichž svedla velký boj především s Číňankou Li, se kterou se prala o pátou příčku. To se jí nakonec povedlo v závěrečném spurtu a Katka skončila na krásném pátém místě. Zvítězila Italka Porcellato, před Američankou Danou a třetí příčku obsadila Polka Kaluza.
Katka nám poslala na závěr několik řádek, které dokreslují nejen závod na mistrovství, ale i handbike v obecné rovině:
Na Mistrovství světa v cyklistice handicapovaných jsem reprezentovali ČR na handbiku dva jezdci– Patrik Jahoda a já. Nepřivezli jsme sice medaile, ale přesto jsme, myslím, uspěli a přispěli k tomu, že se tato mladá sportovní disciplína opět posunula kupředu.
Šesté místo Patrika v kategorii H1 a mé páté místo v H3 v silničním závodě můžete ocenit, jen pokud znáte souvislosti.
Handbike je paralympijský sport teprve od roku 2004. Rozvíjí se dynamicky, jak co se týká technického vybavení, tak výkonnosti jezdců. A samozřejmě počty závodníků stoupají (před šesti lety jezdilo na MS pouhých jedenáct odvážných žen, letos jich závodilo třikrát tolik). Nedivím se – handbike je pro vozíčkáře synonymem slov svoboda, pohyb, rychlost. Největší vývoj zaznamenala právě kategorie H1, ve které závodí Patrik. Před čtyřmi lety neexistovala. Vznikla teprve v roce 2013 oddělením od kategorie kvadruplegiků, kterým po úrazu zůstala přeci jen významná funkčnost rukou. Laik, který pozoruje závody, musí obdivovat závodníky kategorie H1, kteří jsou spojeni se svým závodním strojem speciálními úchopy a nemohou řadit ani brzdit prsty, a přesto se řítí do velmi těžko průjezdné zatáčky silničního závodu neuvěřitelnou rychlostí přes šedesát kilometrů za hodinu. Při cestě nahoru do kopce musí zapojit kromě svalů i všechnu svou vůli. Ani pro mě nebyla trasa MS jednoduchá. Kopec, který se jel pětkrát, jsem zdolávala v nejprudším místě rychlostí jen okolo dvanácti kilometrů za hodinu (a to mé ruce fungují zcela normálně).
Přála bych si, aby na příštím Mistrovství světa byla kategorie handbike zastoupena více českými jezdci. Patrik i já jsme ve svých kategoriích průkopníky. Otevíráme symbolické dveře a zveme všechny, ať nás zkusí překonat. Myslím, že mohu i za Patrika slíbit, že to nebude jednoduché.
P.S. Musím vyslovit poděkování jak ČATHS za organizační zajištění závodů a podporu, tak všem, kteří mi pomáhají a fandí mi. Bez Vás bych to nedala J.
