Mistrovství světa v dráhové cyklistice, bylo v mnoha směrech velmi překvapivé a to i pro odborníky, kteří se cyklistikou denně zabývají.
Především jde o obrovský nárůst výkonnosti a množství nových závodníků. Výkony cyklistů a hodnoty nově utvořených světových rekordů hovoří samy za sebe, vždyť v mnoha zemích světa by takový výkon handicapovanému cyklistovi zajišťoval přímou pozvánku do reprezentačního A týmu cyklistů bez handicapu…
Důvodem, který vysvětluje vysokou a stále rostoucí úroveň světové paracyklistiky je především její profesionalizace v řadě zemí světa. Mnoho států chápe sport handicapovaných jako výstavní skříň své sociální a sportovní politiky a hrdě podporuje a chlubí se svými nejlepším i handicapovanými sportovci.
Pro Českou republiku pak může být více než potěšitelné, že v cyklistice stále patříme do absolutní světové špičky. A to i navzdory faktu, že Český tým tělesně a zrakově postižených cyklistů nemůže o nějaké profesionalizaci ani přemýšlet. ČATHS a Svaz zrakově postižených sportovců jsou schopny jen velmi obtížně zajistit vycestování závodníků a torza realizačního týmu na hlavní závody v roce. Materiál a finance si závodníci a realizační tým musí sehnat individuálně. Je celkem pochopitelné, že za této situace nejenom cyklisté, ale i další handicapovaní sportovci a jejich trenéři nestačí kroutit hlavou nad finanční situací v českém sportu.
Dělají svou práci tak, že jsme na ně právem pyšní a nesmazatelně zvýrazňují jméno naší země v zahraničí. Dostali se na samý vrchol lidských možností svojí pílí a inteligencí. Je smutné, že toto se nedá říci o odpovědných funkcionářích českého sportu. Ti bohužel patrně nedisponují schopnostmi žádnými, jinak bychom asi jen těžko mohli sledovat trapně-komický příběh s názvem „SAZKA“ či příběh na pokračování – žabomyší válku jedinců s názvem „Spor ve sportu handicapovaných“, jejíž smysl možná nechápou už ani aktéři samotní, natož pak veřejnost…
V této souvislosti se nemohu zbavit dojmu, že odpovědné osoby směřují veškeré své úsilí a schopnosti řešení důsledků neuvážených výroků a rozhodnutí a to není cesta k dalším medailím z mistrovství světa.
Přejme si, aby český sport toto nešťastné období ustál bez vážnějších následků a aby důsledkem této krize bylo pouze poučení a určitý obrat k lepšímu.
