Česká asociace tělesně handicapovaných sportovců

Odpověď Roberta Bakaláře:
„Já bych nerad, aby to vypadalo jako vytahování. Je ale fakt, že příprava na novou „televizní“ sezónu začíná už pár týdnů po skončení té staré. Takže to neznamená čtyři měsíce nicnedělání! Znamená to vyřazovat z archivu staré věci a zařazovat nové.
I v době internetu volím trochu „diluviální“ techniku přípravy. (To ostatně Jirka viděl.) Jsou to velké šanony, každý pro něco jiného – v jednom jsou informace o technice, druhý je o jezdcích, třetí jsou historické údaje o konkrétním závodě s podrobnostmi o trati, o zajímavostech. A je jedno, jestli to je Tour de France, mistrovství světa nebo Paříž-Roubaix.
K vlastním přenosům si připravuji speciální sešity formátu A 4. Množné číslo je v pořádku, protože jeden z nich je jen pro „klasiky“ na celou sezónu, další pak pro menší etapové závody a opět tři další pro velké etapáky (Giro,Tour,Vuelta). To má výhodu v tom, že když například komentuju jednorázový závod Milano-San Remo a za měsíc Paříž-Roubaix, nemusím dlouho přemýšlet jak konkrétní závod probíhal, kdo byl v únicích, kdo kde spadl (a kdo vyhrál), jen se prostě vrátím o pár stránek dozadu. A pokud je potřeba, v přípravě před přenosem zalistuji v sešitech minulých ročníků…a tam najdu všechno!
Těch archivních sešitů mám od roku 1996 celkem přes 70! Ještě k těm šanonům: ten „jezdecký“, s informacemi o závodnících, je řazen abecedně a jména jsou „zapapírkována.“ Stačí pak otočit stránku a tam najdu všechno. Je to daleko výhodnější v okamžiku, kdy je člověk ve studiu sám, protože neztrácím čas ovládáním počítače, který – jako pomocný – ve studiu samozřejmě mám. Mohlo by se ale stát, že při „souboji“ s internetem to odvede pozornost právě v tu nejnevhodnější dobu – třeba v okamžiku pádu. Protože u nás – na rozdíl od komentátorů německé, anglické a francouzské verze – nemám po ruce pomocníka, který by potřebné údaje vyhledával a já pak jen odečítal z obrazovky, je jasné, že „dřevní“ technika tu má přednost.
Šanon s obecnými informacemi jsem si rozdělil barevně: jedna barva je technika – kola, doplňky, přilby, atd. A zase je všechno řazeno abecedně. Další barva jsou „drby“ o závodech, o závodnících, další barevné papíry pak obsahuje oblast zdravotní (to jsou ty watty, tepy, laktáty.) K dispozici pro přípravu mám i encyklopedické knihy typu Velo (to je belgický almanach) nebo italský Almanacco del Ciclismo, které jsou velmi potřebné zvlášť kvůli archivu.
Jinak systém vysílání české verze Eurosportu, kterou zprostředkovává KPS Media (to je dceřinná společnost Sazky, vyrábějící například přenosy nebo dokumenty pro Galaxii Sport a losování Sazky) je na ty spojovací komunikační trasy dost složitý. Signál z jakéhokoliv cyklistického závodu jde do sídla Eurosportu v Paříži, pak putuje přes satelit do jednotlivých studií, kde komentátoři pracují (já v Sazka Aréně v Praze – Vysočanech), odtud zase zpět na satelit a teprve potom se zpáteční cestou okomentovaný signál dostane k vám posluchačům. Komentátorská je odhlučněná místnůstka tak malá, že kdyby někdo trpěl klaustrofóbií, brzo by zešílel. K dispozici tam mám dva barevné monitory, dvoje sluchátka (druhé pro hosta) a ještě počítač. Technici s pařížskou režií z Prahy spojení nemají – jen produkce má možnost prostřednictvím e-mailu nebo telefonicky se s Paříží kontaktovat. Pokud to je samozřejmě potřeba. Z toho vyplývá, že spojení s Paříží nemám ani já. A upřímně – k čemu by mi bylo? Jinak: před přenosem nemám jiné informace, než je startovní listina. Myslet si, že nás pařížská režie zahrnuje informace – například o tom, v kterém místě závodu či etapy se zrovna nacházíme – je bláhovost. Všechno ostatní si musím opatřit sám. Výhodou je, že mám v zahraničí tak dobré přátele z doby, kdy jsem byl v časopise Peloton a zval jsem je na slavnostní vyhlašování (Simoni,Casagrande, ale i Svorada, Padrnos) nebo jsem je zval na Pražské schody (Martinez, Kessiakoff, Absalon), že jim můžu kdykoliv zavolat a oni rádi pomohou.
Zajímavostí je, že režii přenosu vytváří pařížská centrála. Ta oznamuje začátek přenosu a dává informace o blížící se komerční pauze. (Někdy je režisér nebo režisérka) tak ukecaný, že je to až nepříjemné, protože to odvádí pozornost od vlastního slova. To by Jirka Ježek mohl vyprávět. Navíc do komentátorských sluchátek po celé Evropě jde hlas německého nebo anglického komentátora. Ten jsem se ale naučil nevnímat. Kamarádi cyklisté, kteří do studia přišli naživo – Ježek, Konečný, Kreuziger nebo Raboň) z toho zvukového cirkusu ve sluchátkách málem zešíleli.
Takže takhle vypadá, milí kamarádi, příprava na přenos. Obecně se dá říci, že jestliže přenos trvá hodinu, ranní příprava na etapu či závod trvá hodinu a půl. Jestliže etapy z Gira nebo Tour mají ve vysílání tři nebo čtyři hodiny (někdy i víc), stejně dlouho trvá i příprava. A teď mi řekněte, kdy si mám najít čas na kolo já…? Tak ahoj!