Odpověď na Vaší otázku není vůbec jednoduchá. To, že atletický klub v Lounech, který se zabývá především výchovou mládeže, pořádá závody pro tělesně postižené, zapříčinili dva běžci z našeho klubu, Petr Donner a Miloš Kaplan již v roce 1992. V tomhle roce se zúčastnili maratónu ve Frankfurktu n.M. v Německu a odtud si přivezli zážitek, kdy před vlastním startem běžců odstartoval závod vozíčkářů. Dojmy, které to v obou běžcích zanechalo znamenaly, že jakékoliv setkání s nimi, vždy skončilo u tohoto zážitku. A jelikož ASK Elna Počerady byl od roku 1990 pořadatelem silničního běhu na 15km z Počerad do Loun, bylo jen otázkou času, kdy někdo navrhne otevřít tento závod i zdravotně postiženým. A to se taky na podzim roku 1992 stalo.
Pomohla k tomu i jedna příhoda našeho přítele Luboše Hanzlíka, který v té době vedl velice aktivní Klub rodičů a přátel zdravotně postižených v Lounech. Při jednom setkání s ním nám vyprávěl příběh z jejich zájezdu do Barcelony. Na jedné křižovatce se sešli zdravotně postižené děti z jejich klubu s našimi krajany – zdravými spoluobčany. Ani jeden, ani druhý nevěděl kdo je kdo, až do chvilky, kdy se z úst jedné z „dam“ ryzí češtinou ozvalo: „Co tady ty mrzáci překážej?!“. Tahle příhoda rozhodla o tom, že jsme pochopili, kde je naše místo, zdravých sportovců, plných síly a co bychom měli do budoucna udělat.
Rozhodli jsme se pozvat naše postižené spoluobčany na start našeho závodu, kde na jedné trati v jeden okamžik budou vedle sebe startovat zdraví a zdravotně postižení sportovci. Trať z Počerad do Loun se k tomu přímo nabízí. Start ve výšce 220m.n.m., cíl ve výšce 178 m.n.m. a délka 15km. To snad zvládnou i méně trénovaní sportovci, jak zdraví tak hendikepovaní.
A tak to v roce 1993 všechno v Lounech začalo. Prvních šest startujících, vojáci jako pomocníci a doprovod, hledání bezbariérového ubytování atd. atd. Především však poznání, že zdravotně postižení jsou úplně normální lidé, kteří mají pouze jeden hendikep – že nemohou chodit, ale nechtějí litovat, mají ohromnou vůli a chtějí i společně se zdravími sportovat.
Rok 1994 přinesl další přelom v naší činnosti. První mezinárodní účastnicí našeho závodu z Počerad do Loun se stala paní Corma Reinders a její nadšené ohlasy nám ukázaly, že jsme zvolili správnou cestu, která možná není ani ve vyspělé Evropě úplně normální. Díky této dámě jsme mohli v lednu roku 1995 předávat v Lounech více jak 10 vozíčků pro zájemce o sport tělesně postižených. A pak už to šlo jako po drátkách. Další účastníci ze zahraničí na trati z Počerad do Loun, závodu v té době již v ČR známého jako Memoriál Karla Raise, postupné přidávání dalších akcí – lidový běh a Dětský den (opět otevřený pro zdravé i zdravotně postižené).
Současně však, jak se zvyšoval počet zahraničních účastníků, začalo se o Memoriálu Karla Raise mluvit i v zahraničí a zároveň přicházely i pozvánky na závody do zahraničí pro zdravotně postižené. A tak jsme začali objíždět i závody v zahraničí, koukali kolem sebe, učili se, dobré věci přenášeli k nám do Loun a z chyb v zahraničí jsme si brali ponaučení. Práce více jak 15ti let se musela někde zúročit. Vytvořil se tým organizátorů, kteří závody připravují. Hlavní kostru a jak já používám top team tvoří max. 6 osob, ale v průběhu závodu se na akci podílí více jak 200 dobrovolníků z celého regionu. A tato skutečnost se odráží na kvalitě organizace našich závodů v Lounech.
V roce 2002 se závodu Memoriálu Karla Raise zúčastnil i Christian Peter z Rakouska, byl nadšen organizací i celkovou úrovní závodu v Lounech, a tak nás oslovil, jako představitel European Handbike Circuit, zda-li bychom neměli chuť zorganizovat v Lounech jeden ze závodů seriálu EHC.
Samozřejmě, to nebylo jednoduché rozhodování. Memoriál Karla Raise, Jarní přespolní běh, Velká cena ČEZ, to jsou vše akce, které náš klub již organizoval. Zajišťování finančních prostředků na tyto závody nás dost vyčerpávalo a zajistit na čtvrtou akci v Lounech další dobrovolníky???? To vše nám nahánělo strach, jak a zda-li vůbec, to zvládneme. Přesto u nás převládla chuť zvednout hozenou rukavici a pokusit se organizačně zvládnout Evropský pohár. Součastně jsme si uvědomovali jakou zodpovědnost na sebe bereme ne jen ve vztahu k našemu klubu, ale především k našemu městu a celé ČR. A proto s rozhodnutím o přijetí organizace závodu EHC začala další jednání.
S Policií ČR, Městem Louny o uzávěrách silnic, pronájmu veřejných prostranství, objížďkách i nejvhodnější volbě trati. Samozřejmě s tím i dalším hledání dobrovolníků do našich řad. Oslovili jsme Sbory dobrovolných hasičů v našem blízkém i vzdálenějším okolí, naše spřátelené lékaře, zdravotní sestřičky a další odborně zdatné přátele, kteří by nám mohli pomoci s technickým zajištěním takovéto akce.
Hledali jsme nové i staronové partnery pro podporu této další sportovní akce v Lounech. Hovořili jsme se starosty obcí na trati a probírali všechny klady i zápory akce a její dopad pro život jejich obyvatel. Vybírali nejvhodnější termín.
To vše hovoří o tom kolik je to hodin práce. Od konce jednoho ročníku připravujeme ročník nový. Dá se říci, že jsou to stovky hodin práce dobrovolníků z našeho klubu i Centra zdravotně postižených a Svazu tělesně postižených v Lounech, kteří se na této akci s námi podílejí po celý rok.
Od pátečního dopoledne do nedělního podvečera se pak s námi na vlastním průběhu závodu podílí více než 250 dobrovolníků z řad různých organizací z Loun a okolí.
Tradice a organizační zkušenost nás zařadila v rámci Evropy mezi nejúspěšnější pořadatele těchto společných akcí zdravých a zdravotně postižených a jsme proto zváni i na závody do zahraničí jako pozorovatelé a poradci. Vše toto bylo zúročeno v roce 2006, kdy jsme byli pověřeni výborem European Handcycling Federation pořadatelstvím prvního mistrovství Evropy handbiků v Lounech. Bylo to pro nás všechny nejvyšší vyznamenání, jaké jsme za celou tu dlouhou dobu organizování sportovních akcí v Lounech, mohli dostat.
V roce 2008 jsme opět připraveni pozvat do Loun zájemce o společný sport zdravých a zdravotně postižených. Na 3.května jsme připravili již 19. ročník silničního běhu a 16. ročník závodu vozíčkářů na trati z Počerad do Loun – Memoriál Karla Raise. Na 26. července se připravuje další ročník European Handbike Circuit. Tento závod bude v letošním roce s ohledem na paralympiádu zároveň i finálovým závodem celého seriálu. Již v dnešní době jsme byli osloveni Českým svazem koloběhu, který by v Lounech chtěl uspořádat u příležitosti EHC Louny 2008 i svůj závod Evropského poháru.
Louny se stávají poslední roky nejen městem pořadatelským, ale jezdí k nám do i výpravy zdravotně postižených na soustředění. I tato skutečnost nám pomáhá v propagaci nejen naší práce, ale i Loun a celé ČR jako města a země, která rozumí sportu zdravotně postižených a našla nový způsob jak sbližovat zdravé a zdravotně postižené.
FOTO: Tradičním účastníkem závodů v Lounech je Marcel Pipek, paralympijský vítěz a mistr světa
