Rozbor zásad tréninkového procesu podle Francesca Conconiho (2. část)část 2.
5.Cítí-li se sportovec zcela u konce se silami, pak vyčerpal asi tři čtvrtiny své fyzické kapacity. Může tedy využít ještě téměř jednu čtvrtinu svých sil. Není to nelidské, protože špičkový sportovní výkon vyžaduje jít za hranice, které platí pro ostatní smrtelníky.
I toto tvrzení je pravdivé i když jeho realizaci dnes provádíme jinak. Obranné mechanismy těla (např. bolest) signalizují konec fyzické kapacity s určitou rezervou.
Dlouhodobým opakováním zátěže na určité úrovni, posuneme tuto hranici na jiné hodnoty. Výkonnostní sportovci jsou postupnou metodou odmalička vychováváni k celkovému využití svých fyzických sil během závodu.
Každopádně, každý výkon na hranici 100% schopností organismus velmi vyčerpává. Psychicky i fyzicky. Absolutní výkony na pomyslných „120%“ je pak jedinec schopen předvést přibližně 2x do roka. Pokud bychom požadovali toto dokonce i v tréninku, výsledek bude mít úplně opačný účinek, než je zamýšleno.
6. Velké tréninkové zatížení jsou schopny zvládat i sedmileté děti. A snášejí ho dobře, což potvrdily opakované celosvětové výzkumy. Navíc se naučí tvrdě na sobě pracovat.
Je potvrzeno v řadě lékařských odborných studií, že tříleté dítě má pohybový a kardiopulmonální aparát vyvinutý tak, že by bylo schopno absolvovat fyzickou zátěž maratonského běhu…
Osobně se však domnívám, že trénink dětí by měl být především zábavou, s cílem vybudovat u nich celoživotní lásku ke sportu. Pokud se někdy v juniorském věku rozhodne jedinec podřídit sportu vše, mělo by to být čistě jeho rozhodnutí a měl by vědět, proč tak činí.
Znám řadu příkladů ambiciózních rodičů, kteří mají vizi, že z jejich ratolestí budou slavní sportovci. Jsou pro to ochotni obětovat doslova vše, od útlého věku dítěte platí renomované trenéry, po kterých požadují, aby jejich potomek byl úspěšný a výsledek je v 99% velmi negativní.
7. Všechno ve sportu je limitováno rychlostí. Síla, vytrvalost a obratnost jsou až druhořadou záležitostí. Proto nikdy nic nedělejte pomalu.
Ne. Rychlost pramení z vytrvalosti. Abych učinil sportovní motorický pohyb technicky čistě a rychle, musí na to být svaly náležitě připraveny.
Pokud mám potřebný fyzický základ, můžu budovat rychlost a tu postupně zdokonalovat. Pokud tak neučiním, výsledkem mého snažení bude tak maximálně svalové zranění, či rychlý start a dost.
8. Každý sportovní výkon je výsledkem tréninkové práce realizované sportovcem od nejútlejšího dětství. Vše se sčítá.
Ano. Sčítá se vše. Častokrát svým svěřencům radím – přidejte denně v tréninku 15 minut zátěže navíc. Vyběhněte schody, když můžete, nejeďte autem ale běžte pěšky, posilujte denně v malých dávkách.
Na první pohled to je nicotné, ale v ročním součtu při každodenním tréninku vám vyjde zajímavé číslo. Ale nesčítají se pouze tréninkové hodiny, „sčítají se“ zkušenosti, pohybová návykovost opakované zátěže i psychická odolnost…
9. Podmínky pro výkon nejsou nikdy ideální. Sportovec odvede obvykle 75% svého maxima.To je potřeba si uvědomovat v přípravě i v průběhu vlastního výkonu.
Možná trochu nesrozumitelná věta je však velmi moudrým tvrzením, které v praxi funguje a je základem sportovního úspěchu.
Každou velkou sportovní soutěž či výkon provází celá řada negativních faktorů – stres, prostředí, klima, atd.
Pokud mám v závodě zúročit svou přípravu a trénink, musím se tímto nějak vypořádat. A je pravda, že uvedené skutečnosti mohou snížit výkon o mnoho procent.
Aby se tak nestalo, je důležité stimulovat v tréninku dlouhodobé provedení výkonu ve vysoké kvalitě, aby pouhý tréninkový standard stačil na solidní výsledek.
Příkladem je Jiří Ježek, který je trénován tak, aby časy potřebné pro určité předpokládané umístění, opakovaně jezdil v běžných tréninkových dávkách. Výsledkem je pak to, že i kdyby Jirka měl špatný den a zajel pouze svůj standard, pořád to bude stačit v jeho případě, na relativně dobré umístění.
/Mgr.Viktor Zapletal/
