Nedávno jsme zveřejnili článek přibližující současný stav výstavby olympijského areálu pro zimní olympijské a paralympijské hry v Soči 2014.
Šokující investice pořadatele 45 miliard dolarů do těchto her asi hovoří za vše, jedná se o investici převyšující dokonce i letní olympijské a paralympijské hry v Pekingu z roku 2008.
Právě po hrách v Pekingu nastala celosvětová diskuse, zda je trend demonstrující ekonomickou sílu pořadatele správný. Prázdná, nevyužitá a rozpadající se olympijská sportoviště hovoří velmi výmluvně za vše. Snímek olympijského stadionu z Atén je pak více než smutným a zároveň varujícím pomníkem…
Pořadatelé her ve Vancouveru i Londýně velmi rázně a sympaticky, dlouho dopředu avizovali, že v žádném případě nepřistoupí na virtuální souboj s Pekingem, kdo je bohatší, lepší, krásnější.
Ekologický Vancouver, se sportovišti postavenými na přírodní bázi a využití přírodní energie, minimálně narušující krásnou kanadskou přírodu a především, kladoucí maximální důraz na další využití pro širokou sportující veřejnost začal novou éru výstavby olympijských sportovišť. Racionální éru her.
Londýn pak tuto nastoupenou cestu jen dovedl k dokonalosti. Sportoviště byla postavená na bázi montovaných staveb, která po ukončení her byla rozebrána, pokud nebylo zaručeno další využití areálu. Například basketbalová hala byla rozmontována do posledního dílu, bude převezena do Ria, kde bude znovu postavena a připravena k olympijskému turnaji olympiády 2016. „Cihlové“ stavby, které byly postavené pro Londýn mají všechny zajištěnou plnou využitelnost i po hrách, některé byly pouze upraveny na nižší kapacitu a tím pádem ekologičtější a ekonomický provoz.
Proto nás velmi překvapila, s patřičnou ruskou hrdostí a sebevědomím, avizovaná suma za subtropické zimní hry v Soči 2014. O nějaké ekonomice věci či další využitelnosti můžeme asi jen spekulovat.
Možná by nebylo od věci, znovu se vrátit k Londýnu 2012. Jsou totiž věci, které za peníze nekoupíte. Například diváckou atmosféru. Co zmohl Peking se svými dětmi ze škol povinně nahnanými do hledišť stadionů, oproti neuvěřitelné spontánní a přátelské atmosféře Londýna? Vůbec nic. Věřme, že se pořadatelům ruských her, za onu nejvyšší částku, kterou kdy kdo za hry zaplatil a kterou se tak rádi honosí, podaří vytvořit alespoň z poloviny tak přátelskou, sportovní atmosféru, jakou měl Londýn.
