Vrcholový sport má své hvězdy. Mezi ně nepatří pouze sportovci, ale i celá
řada dalších profesí – trenéři, manažeři, lékaři, novináři, filmaři a také
fotografové. Požádali jsme o rozhovor fotografa Michala Červeného, který je považován odborníky za jednoho z našich nejlepších sportovních fotografů současnosti a netají se svým obdivem a sympatiemi k výkonům handicapovaných sportovců…
foto: Michal Červený a archiv Michala Červeného
1) Sportovních fotografů není mnoho. Stát se sportovním fotografem vyžaduje potřebnou dávku talentu i píle. Stát se uznávaným sportovním fotografem, pak ještě mnohem víc. Ty jsi považovaný za mimořádný talent české sportovní fotografie a nejvíce Tě proslavily tvé snímky z Afriky, kde jsi fotil slavný závod horských kol Cape Epic. Můžeš prosím představit pár fotografií z africké kolekce i s Tvým komentářem?
Cape Epic je úžasný závod a já říkám, že je to nejlepší bikový závod na světě a nejen pro mně jako fotografa. Nabízí krásnou přírodu, dobré počasí, skvělé zajištění, když máte štěstí, tak i po ránu perfektní světlo a v něm světovou špičku. Závodem se během toho týdne prolíná i spousta příběhů, které vnímáte. Jako například letos ten s nevidomým bikerem Bellim, kterému už už rozhodčí z tandemu stříhali v předposlední etapě číslo, ale nakonec závod dokončil a v cíli se zhroutil dojetím.
2) Jak se stát profesionálním fotografem, resp. kolik procent tvoří talent a kolik soustavná práce?
Fotografie se nedá dělat bez toho, aniž by vás to bavilo. Naopak, musí vás to hodně vtáhnout. Pak to jde mnohem snáze, máte nápady, snažítě se tvořit, učíte se a chcete se pořád zlepšovat a posouvat dopředu. S talentem jde asi všechno lépe, ale samo bez práce pochopitelně nejde nic. Člověk se musí učit, připravovat a dost o tom přemýšlet.
3) Co Ti víc vyhovuje, náhodné fotografování, nebo dlouze připravovaný a promyšlený záběr?
Občas se stane, že něco jen tak někde něco „od boku“ zmáčknete a je tam fotka. S tím si vystačíte na dovlolené a tak. Na důležitých závodech jako jsou světové poháry nebo mistrovství světa se snažím si fotku alespoň trochu připravit. Je důležité znát dobře trať, vybrat dobrá místa pro fotku a snažit se alespoň trochu odhadnout světlo, jaké tam bude při samotném závodě. Komerční fotka je pak z největší části právě o té předchozí přípravě.
4) Můžeš představit a popsat fotku, které si hodně ceníš?
Těžko se mi to takhle vybírá a konkrétní nejoblíbenější obrázek asi nemám. Mám rád svoje fotky z Cape Epicu, to proto, že s nimi mám spojené vždy nějaké zážitky a ty africké jsou prostě hluboké.
5) Co jsi vyfotil nejkurióznějšího, nejveselejšího, nejsmutnějšího? Můžeš prosím fotky představit?
Kuriózní a občas také smutné jsou pády, to v případě, že dojde k nějakému zranění. Nemám ale tyhle situace moc rád.
6) Jako fotograf jsi absolvoval australský extrémní etapový závod horských kol Crocodile Trophy. Dá se tento závod nějak srovnat se závodem Cape Epic?
Tyhle dva závody se moc srovnat nedají. Snad jen extrémními podmínkami a extrémními výkony, které tam účastníci musí podávat. Cape Epic je nejlepší maratonský závod na světě. Týden se tam po Africe honí světová elita a stovky hobíků. Byť se spí ve stanech, zázemí a veškerý servis je exkluzivní a i obyčejný závodník se stará jen o řídítka a pedály. Crocodile Trophy je větší dobrodružství. Závodu se účastní jen stovka lidí, závodí se spíše silničním stylem v dlouhých rovinatějších etapách s nepříjemnými roletami a pískem. Musíte se tam o sebe více starat, při koupání po etapě dávat pozor na krokodýla a při cestě na záchod na smrtelně jedovaté hady…
7) Co pro Tebe znamená fotit handicapované sportovce?
Je to jiná dimenze sportu. Nevím moc dobře, jak to popsat, ale sport handicapovaných má pro mě daleko větší náboj. Závody světového poháru horských kol jsou parádní podívaná, výkony jsou úžasné, ale od těch lidí to tak nějak čekáte. Potom příjdete na nějaký klidně i menší závod hendikepovaných a zůstanete doslova čumět. Jsou to neuvěřitelné výkony. Až to někdy přestávám chápat. Je tam daleko více vidět to úsilí, snaha a emoce.
8) Jaký používáš fotoaparát a objektiv?
Používal jsem fotoaparáty Nikon, v současné době ale fotím na Canon. Mým nejpoužívanějším sklem je teleobjektiv 70-200/2.8 a oblíbil jsem si také rybí oko s ohniskem 15mm a pevný teleobjektiv 300. (To hlavně když jsem měl zlomené zápěstí a nemohl používat zoom… 🙂 )
9) Dá se s fotkou z mobilu vyhrát World Press Foto :-)?
Já myslím, že i jo. Tyhle soutěže jsou podle mého názoru dost nevyzpytatelné. Špičkové fotky někdy zůstanou bez povšimnutí a porota naopak ocení rozmazaný nesmysl, ideálně jen černobílý, který jak z mobilu opravdu vypadá.
10) V září budeš doprovázet reprezentační tým tělesně a zrakově handicapovaných cyklistů na silniční mistrovství světa. V plánu je sestavit z Tvých fotografií vernisáž, která bude postupně vystavována na různých místech České republiky a propagovat, přibližovat i informovat o výkonnostním sportu handicapovaných. Co říkáš této myšlence?
Přišel s ní Viktor Zapletal a myslím, že je skvělá. Je potřeba, aby byl sport hendikepovaných vidět a doufám, že se podaří vytvořit něco, co nechá v divákovi nějaký dojem. O to přece jde.
